2 Korintským 11
1 Ó byste mne maličko posnesli v nemoudrosti, nýbrž posneste mne.
Ak, kad jūs mani kaut cik panestu manā nesaprašanā! Bet jūs mani gan panesat.
2 Neboť miluji vás Božím milováním. Zasnoubilť jsem zajisté vás čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu.
Jo es esmu iekarsis par jums ar dievišķu karstumu, jo es jūs esmu saderējis, kā šķīstu jumpravu, pievedamu vienam vīram, tas ir Kristum.
3 Ale bojím se, aby snad, jakž onen had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše od sprostnosti, kteráž jest v Kristu.
Bet es bīstos, ka tāpat, kā tā čūska ar savu viltību Ievu pievīlusi, arī jūsu domas netop samaitātas un nenoklīst no tās vientiesības, kas ir iekš Kristus.
4 Nebo kdyby někdo přijda, jiného Ježíše kázal, kteréhož jsme nekázali, aneb kdybyste jiného ducha přijali, kteréhož jste nepřijali, aneb jiné evangelium, kteréhož jste nevzali, slušně byste toho snášeli.
Jo, ja kas nāk un citu Jēzu sludina, ko mēs neesam sludinājuši, jeb ja jūs dabūjat citu garu, ko jūs neesat dabūjuši, jeb citu evaņģēliju, ko neesat pieņēmuši, tad jūs to gan labi panesat.
5 Neboť za to mám, že jsem nic menší nebyl nežli ti velicí apoštolé.
Jo ceru, ka nebūt neesmu mazāks par tiem tādiem jo augstiem apustuļiem.
6 Jestližeť pak jsem nedospělý v řeči, však ne v umění, ale ve všem všudy zjevní jsme vám.
Un ja arī runā man trūkst, tad tomēr ne atzīšanā; bet mēs jau vienmēr un visādi jums esam pazīstami.
7 Zdali jsem zhřešil, ponižuje se, abyste vy povýšeni byli, že jsem darmo evangelium Boží kázal vám?
Vai grēku esmu darījis, ka pats pazemojos, lai jūs taptu paaugstināti, ka es jums Dieva evaņģēliju bez maksas esmu sludinājis?
8 Jiné jsem církve loupil, bera od nich žold, abych vám sloužil. A byv u vás, i jsa potřeben, nezahálel jsem s obtížením žádného.
Citas draudzes esmu aplaupījis, no tām ņemdams algu par to kalpošanu pie jums; un kad es biju pie jums un man kas trūka, tad tomēr nevienu neesmu apgrūtinājis.
9 Nebo ten nedostatek můj doplnili bratří, přišedše z Macedonie. A ve všech věcech varoval jsem se, a varovati budu, abych vás neobtěžoval.
Jo manu trūkumu ir atvieglinājuši tie brāļi, kas no Maķedonijas nākuši; un visās lietās es esmu tā turējies, ka es jūs neapgrūtinātu, un tā vēl turēšos.
10 Jestiť pravda Kristova ve mně, že chlouba tato nebude mi zmařena v krajinách Achaiských.
Kristus patiesība ir iekš manis, ka šī slava Akajas zemē man neapklusīs.
11 Z které příčiny? Že vás nemiluji? Bůhť ví.
Kādēļ? Ka es jūs nebūtu mīlējis? To Dievs zina.
12 Ale což činím, ještěť činiti budu, abych odňal příčinu těm, kteříž chtějí dostati příčiny, aby v tom, v čemž se chlubí, nalezeni byli takoví jako i my.
Bet ko es daru, to es arī vēl darīšu, lai es iemeslu atņemu tiem, kas iemeslu meklē, lai tie, ar ko lielās, tiek atrasti tādi, kā arī mēs.
13 Nebo takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy.
Jo tie tādi viltus apustuļi un viltīgi strādnieki izliekās kā Kristus apustuļi.
14 A není div. Nebo i sám satan proměňuje se v anděla světlosti.
Un tas nav brīnums: jo pats sātans izliekas kā gaišības eņģelis.
15 Protož neníť to tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podlé skutků jejich.
Tad nav liela lieta, ja arī viņa kalpi izliekas kā taisnības kalpi - tiem būs gals pēc viņu darbiem.
16 Opět pravím, aby mne někdo neměl za nemoudrého; nýbrž i jako nemoudrého přijměte mne, ať i já se maličko něco pochlubím.
Es saku atkal, lai neviens nedomā, ka es esmu nesapraša; bet ja ne, tad pieņemiet mani kā nesaprašu, lai es arī kaut cik varu lielīties.
17 Což mluvím, nemluvímť jako ode Pána, ale jako v nemoudrosti z strany této podstatné chlouby.
Ko es runāju, to nerunāju pēc Tā Kunga, bet tā kā iekš nesaprašanas, kad nu tā ņemos lielīties.
18 Kdyžť se mnozí chlubí podlé těla, i jáť se pochlubím.
Kad daudzi lielās pēc miesas, tad es arīdzan gribu lielīties.
19 Rádi zajisté snášíte nemoudré, jsouce moudří.
Jo jūs labprāt panesat tos nesaprašas, prātīgi būdami.
20 Nebo snášíte i to, by vás kdo v službu podroboval, by kdo zžíral, by kdo bral, by se kdo pozdvihoval, by vás kdo v tvář bil.
Jo jūs panesat, ja kāds jūs dara par kalpiem, ja kāds jūs plēš, ja kāds no jums ņem, ja kāds paaugstinājās, ja kāds jums cērt vaigā.
21 O zahanbování pravím, rovně jako bychom my nějací špatní byli. Nýbrž v čem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím, ) smímť i já.
Par negodu saku: - to mēs nespējām; tomēr kurā lietā kāds drošs, (es runāju neprātīgi), tanī es arīdzan esmu drošs.
22 Židé jsou? Jsem i já. Izraelští jsou? Jsem i já. Símě Abrahamovo jsou? Jsem i já.
Vai tie ir Ebreji? Es arīdzan. Vai tie ir Israēlieši? Es arīdzan. Vai tie ir Ābrahāma dzimums? Arī es.
23 Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudře dím: ) Nadto já. V pracech hojněji, v ranách přílišně, v žalářích hojněji, v smrtech častokrát.
Vai tie ir Kristus kalpi? (es neprātīgi runāju) es jo vairāk: iekš darbiem vairāk, iekš sitieniem pārlieku vairāk, iekš cietumiem vairāk, iekš nāves bailēm daudzreiz.
24 Od Židů pětkrát čtyřidceti ran bez jedné trpěl jsem.
No Jūdiem piecreiz esmu dabūjis četrdesmit sitienus bez viena.
25 Třikrát metlami mrskán jsem, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem na moři tonul, ve dne i v noci v hlubokosti byl jsem.
Trīs reiz esmu šaustīts, vienreiz akmeņiem mētāts, trīs reiz ar laivu esmu cietis ūdens briesmas, nakti un dienu jūras dziļumā esmu sabijis.
26 Na cestách často, v nebezpečenství na řekách, v nebezpečenství od lotrů, v nebezpečenství od svého pokolení, v nebezpečenství od pohanů, v nebezpečenství v městě, v nebezpečenství na poušti, v nebezpečenství na moři, v nebezpečenství mezi falešnými bratřími.
Daudzreiz esmu ceļā bijis: briesmās ūdeņos, briesmās starp slepkavām, briesmās starp savas cilts ļaudīm, briesmās starp pagāniem, briesmās pilsētā, briesmās tuksnesī, briesmās jūrā, briesmās starp viltīgiem brāļiem;
27 V práci a v ustání, v bděních často, v hladu a v žízni, v postech častokrát, na zimě a v nahotě.
Iekš darba un pūliņa, daudz nomodā, iekš izsalkšanas un iztvīkšanas, daudz reiz iekš gavēšanām, iekš salšanas un plikuma.
28 Kromě toho, což zevnitř jest, vojsko na každý den povstává proti mně, totiž péče o všecky zbory.
Bez tam, kas vēl citādi notiek: tās rūpes par visām draudzēm ikdienas laužas man virsū.
29 Kdo umdlévá, ješto bych já nemdlel? Kdo se uráží, abych já se nepálil?
Kas nogurst, un es nenogurstu? Kas tiek kaitināts(apgrēcināts), un es neiedegos?
30 Jestližeť se mám chlubiti, nemocmi svými se chlubiti budu.
Ja tad būs lielīties, tad lielīšos ar savu nespēcību.
Mūsu Kunga Jēzus Kristus Dievs un Tēvs, kas ir augsti teicams mūžīgi mūžam, Tas zin, ka es nemeloju. (aiōn g165)
32 Hejtman v Damašku lidu Aréty krále, ostříhal města Damašku, chtěje mne do vězení vzíti.
Damaskū ķēniņa Areta ļaužu valdnieks apsargāja Damaskus pilsētu, gribēdams mani gūstīt,
33 Ale oknem po provaze spuštěn jsem v koši přes zed, i ušel jsem rukou jeho.
Un kurvī pa logu es tapu nolaists pār mūri un izbēgu no viņa rokām.
