2 Korintským 10
1 Já pak sám Pavel prosím vás skrze tichost a dobrotivost Kristovu, kterýžto v přítomnosti u vás jsem pokorný, ale v nepřítomnosti jsem k vám směle dověrný.
Moreover, I, Paul, myself, exhort you, through the meekness and considerateness of the Christ, —I who, to look upon, indeed, am lowly toward you, but, absent, am bold towards you; —
2 Prosímť pak, abych přítomen jsa, nemusil se osvoboditi tou smělostí, na kterouž myslím, abych smělý byl proti některým, kteříž za to mají, že bychom my podlé těla chodili.
I entreat, however, that, when present, I may not be bold with the assurance wherewith I think to be daring against some who account of us as though, according to flesh, we were walking, —
3 V těle zajisté chodíce, ne podlé těla rytěřujeme,
For, though, in flesh, we walk, not, according to flesh, do we war, —
4 (Nebo odění rytěřování našeho není tělesné, ale mocné v Bohu k vyvrácení ohrad, )
For, the weapons of our warfare, are not fleshly, but mighty, by God, unto a pulling down of strongholds, —
5 Podvracejíce rady, i všelikou vysokost, povyšující se proti umění Božímu, a jímajíce všelikou mysl v poddanost Kristu,
When we pull down, calculations, and every height that uplifteth itself against the knowledge of God, and when we bring into captivity every thought unto the obedience of the Christ,
6 A nahotově majíce pomstu proti každému neposlušenství, když naplněno bude vaše poslušenství.
And when we hold ourselves, in readiness, to avenge all disobedience, as soon as your obedience shall be fulfilled!
7 Na to-liž jen, co před očima jest, hledíte? Má-li kdo tu naději o sobě, že by Kristův byl, pomysliž také na to sám u sebe, že jakož on jest Kristův, tak i my Kristovi jsme.
The things that lie on the surface, ye are looking at: —if anyone hath come to trust in himself that he is, Christ’s, this, let him reckon, again, with himself—that, even as, he, is Christ’s, so, also are, we.
8 Nebo bychť se pak i ještě hojněji chlubil mocí naší, kterouž nám dal Pán k vzdělání, a ne k zkažení vašemu, nebuduť zahanben;
Yea, if, somewhat more abundantly, I should boast concerning our authority—which the Lord hath given for building up and not for pulling you down, I shall not be put to shame, —
9 Abych se nezdál listy strašiti vás.
That I may not seem as though I would be terrifying you through means of my letters;
10 Nebo listové prý jsou těžcí a mocní, ale přítomnost osobná jest mdlá, a řeč chaterná.
Because, The letters, it is true (saith one), are weighty and strong, but, the presence of the body, is weak, and, the discourse, contemptible; —
11 Toto nechať myslí takový, že jacíž jsme v slovu skrze psání, vzdáleni jsouce, takoví také budeme i v skutku, přijdouce.
This, let such a one reckon—that, what we are, in our word, through means of letters, being absent, such, also, being present, are we, in our deed.
12 Neboť my se nesmíme přimísiti aneb přirovnati k některým, kteříž sami sebe chválí. Ale ti nerozumějí, že sami sebou sebe měří, a přirovnávají sebe sobě.
For we dare not class or compare ourselves with some who do, themselves, commend; but, they, among themselves, measuring, themselves, and comparing themselves with themselves, are without discernment!
13 My pak tím, což není odměřeno, nebudeme se chlubiti, ale podlé míry pravidla, kteroužto míru odměřil nám Bůh, tak že jsme dosáhli až k vám.
We, however, not as to the things without measure, will boast ourselves, but, according to the measure of the limit which God apportioned unto us, as a measure—to reach as far as even you!
14 Nebo ne jako bychom nedosáhli až k vám, rozšiřujeme se nad míru. Až i k vám zajisté přišli jsme v evangelium Kristovu.
For, not as though we were not reaching unto you, are we over-stretching ourselves, for, as far as even you, were we beforehand in the glad-message of the Christ:
15 My tedy tím, což není odměřeno, nechlubíme se, cizími pracemi, ale naději máme, když víra vaše růsti bude v vás, že se rozšíříme dále podlé toho, jakž nám odměřeno,
Not, as to the things without measure, boasting ourselves in other men’s toils, but having, hope—your faith, growing—among you, to be enlarged, according to our limit for something beyond, —
16 Abych ještě tam za vámi kázal evangelium, ne abych v tom, což jinému odměřeno jest, a jest hotové, chlubil se.
Unto the regions beyond you, to carry the glad-message: not, within another man’s limit, as to the things made ready, to boast ourselves.
17 Ale kdo se chlubí, v Pánu se chlub.
He that boasteth, however, in the Lord, let him boast;
18 Nebo ne ten, kdož se sám chválí, zkušený jest, ale ten, kohož Pán chválí.
For, not he that commendeth himself, he, is approved, but he whom, the Lord, doth commend.
