1 Tesalonickým 4
1 Dále pak, bratří, prosíme vás, a napomínáme v Pánu Ježíši, jakož jste přijali od nás, kterak byste měli choditi, a líbiti se Bohu, v tom abyste se rozhojnili více.
V ostalem pa, bratje, prosimo vas in opominjamo v Gospodu Jezusu, da, kakor ste prejeli od nas, kako vam je živeti in Bogu ugajati, če dalje bolj rastete v tem;
2 Víte zajisté, jaká přikázaní vydali jsme vám skrze Pána Ježíše.
Kajti veste, kake nauke smo vam dali po Gospodu Jezusu.
3 Tať jest zajisté vůle Boží, totiž posvěcení vaše, abyste se zdržovali od smilstva,
To namreč je volja Božja, posvečenje vaše, da se zdržujete kurbarije;
4 A aby uměl jeden každý z vás svým osudím vládnouti v svatosti a v poctivosti,
Da vé vsak izmed vas posodo svojo pridobiti si v posvečenji in časti;
5 Ne v líbosti žádostí jako i pohané, kteříž Boha neznají;
Ne v poželenja strasti, kakor tudi pogani ne poznajoči Boga;
6 A aby neutiskal ani oklamával v jednání bratra svého, proto že mstitel jest Pán všeho toho, jakož i předpověděli jsme vám, a osvědčili.
Da ne prestopate in ne prekanjate brata svojega v stvari; ker Gospod je kaznovatelj vsega tega, kakor smo vam tudi naprej povedali in pričali.
7 Nebo nepovolal nás Bůh k nečistotě, ale ku posvěcení.
Kajti Bog nas ni poklical za nečistost, nego v posvečenje.
8 A protož kdo tím pohrdá, ne člověkem pohrdá, ale Bohem, kterýž i nám dal Ducha svého svatého.
Zatorej kdor zameta, ne zameta človeka, nego Boga, njega, ki je tudi dal Duha svojega svetega med nas.
9 O lásce pak bratrské není potřebí psáti vám; nebo jste vy od Boha naučeni, abyste milovali jedni druhé.
Za bratoljubje pa ni treba vam pisati; kajti sami ste od Boga učeni, ljubiti se med seboj;
10 A jistě činíte to všechněm bratřím ve vší Macedonii. Napomínámeť pak vás, bratří, abyste se v tom více rozhojnili,
Saj tudi ravnate tako z vsemi brati po vsej Macedoniji. Opominjamo pa vas, bratje, da vedno bolj rastete,
11 A snažili se pokojni býti, a hleděti toho, což komu náleží, a pracovati rukama svýma vlastníma, jakož jsme přikázali vám,
In da si prizadevate mirno živeti, in opravljate svoje, in delate sè svojimi rokami, kakor smo vam naročili;
12 Abyste poctivě chodili před těmi, kteříž jsou vně, a v ničemž abyste neměli nedostatku.
Da živite spodobno pred njimi, ki so zunaj, in ne potrebujete nikogar.
13 Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteříž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteříž naděje nemají.
Nočem pa, da bi ne vedeli, bratje, za pokojne, da se ne žalite, kakor tudi drugi, ki nimajo upanja.
14 Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel, a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty, kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním.
Kajti če verujemo, da je Jezus umrl in vstal, tako bode tudi Bog pokojne po Kristusu peljal z njim.
15 Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli.
To namreč vam pravimo v besedi Gospodovi, da mi živeči, ostali za prihod Gospodov, ne bodemo prehiteli pokojnih;
16 Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé.
Ker Gospod sam bode v zapovedi, v glasu nadangelovem in v trombi Božji stopil dol z nebes, in mrtvi v Kristusu bodo vstali najprej.
17 Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme.
Potem bodemo mi živeči, ostali, z njimi vred zgrabljeni v oblakih Gospodu naproti kvišku, in tako bodemo vedno z Gospodom.
18 A protož potěšujte jedni druhých těmito slovy.
Zato se opominjajte s temi besedami med seboj.
