1 Tesalonickým 2
1 Nebo vy sami víte, bratří, že příchod náš k vám nebyl daremný.
Porque vós mesmos, irmãos, bem sabeis que a nossa entrada para convosco não foi vã
2 Ale i prvé trpěvše, i pohanění snáševše, (jakož víte, ) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu svém mluviti vám směle evangelium Boží s mnohými odpory.
Antes, havendo primeiro padecido, e sido agravados em Filipos, como sabeis, tivemos ousadia em nosso Deus, para vos falar o evangelho de Deus com grande combate.
3 Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.
Porque a nossa exortação não foi com engano, nem com imundícia, nem com fraudulência;
4 Ale jakož Bůh nás oblíbil, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž libuje srdce naše.
Mas, como fomos aprovados de Deus para que o evangelho nos fosse confiado, assim falamos, não como para comprazer aos homens, mas a Deus, que prova os nossos corações.
5 Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.
Porque, como bem sabeis, nunca usamos de palavras lisongeiras, nem de pretexto de avareza; Deus é testemunha;
6 Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.
Não buscando glória dos homens, nem de vós, nem de outros, ainda que podíamos, como apóstolos de Cristo, ser-vos pesados;
7 Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.
Antes fomos brandos entre vós, como a ama que cria seus filhos.
8 Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše své, proto že jste nám byli milí.
Assim nós, estando-vos tão afeiçoados, de boa vontade quizeramos comunicar-vos, não somente o evangelho de Deus, mas ainda as nossas próprias almas; porquanto nos éreis muito queridos.
9 Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.
Porque bem vos lembrais, irmãos, do nosso trabalho e fadiga; pois, trabalhando noite e dia, vos pregamos o evangelho de Deus, para não sermos pesados a nenhum de vós.
10 Vy jste svědkové i Bůh, žeť jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,
Vós e Deus sois testemunhas de quão santa, e justa, e irrepreensivelmente nos houvemos para convosco, os que crestes.
11 Jakož víte, že jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme a potěšovali,
Assim como bem sabeis que exortavamos e consolavamos, a cada um de vós, como o pai a seus filhos;
12 I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.
E protestavamos conduzir-vos dignamente para com Deus, que vos chama para o seu reino e glória.
13 Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale (jakož v pravdě jest, ) jako slovo Boží, kterýž i dílo své působí v vás věřících.
Pelo que também damos sem cessar graças a Deus, de que, havendo recebido de nós a palavra da pregação de Deus, a recebestes, não como palavra de homens, mas (segundo é, na verdade) como palavra de Deus, a qual também opera em vós, os que crestes
14 Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu v Kristu Ježíši; nebo jste takovéž věci i vy trpěli od svého pokolení, jako i oni od Židů.
Porque vós, irmãos, haveis sido feitos imitadores das igrejas de Deus que estilo na Judeia, em Jesus Cristo; porquanto também padecestes de vossos próprios concidadãos as mesmas coisas, como eles também dos judeus:
15 Kteříž i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všechněm lidem jsou odporní,
Os quais também mataram ao Senhor Jesus e a seus próprios profetas, e nos tem perseguido; e não agradam a Deus, e são contrários a todos os homens:
16 Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv konečný.
E nos impedem de falar aos gentios para que posam salvar-se a fim de encherem sempre a medida de seus pecados; porque a ira de Deus caiu sobre eles até ao fim.
17 My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli, tělem ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.
Nós, porém, irmãos, sendo privados de vós por um momento de tempo, de vista, mas não do coração, tanto mais procuramos com grande desejo ver o vosso rosto.
18 Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel, ) jednou i podruhé, ale překazil nám satan.
Pelo que bem quizeramos uma e outra vez ir ter convosco, pelo menos eu, Paulo, mas Satanás no-lo impediu.
19 Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před oblíčejem Pána našeho Jezukrista v příchodu jeho?
Porque, qual é a nossa esperança, ou gozo, ou coroa de glória? Porventura não o sois vós também diante de nosso Senhor Jesus Cristo em sua vinda?
20 Vy jistě jste sláva naše i radost.
Porque vós sois a nossa glória e gozo.
