1 Tesalonickým 2
1 Nebo vy sami víte, bratří, že příchod náš k vám nebyl daremný.
Now you yourselves know, brothers, that our entrance to you did not happen without purpose.
2 Ale i prvé trpěvše, i pohanění snáševše, (jakož víte, ) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu svém mluviti vám směle evangelium Boží s mnohými odpory.
Rather, in spite of having already suffered and been insulted in Philippi, as you know, we made bold in our God to speak to you the Gospel of God, in the face of strong opposition.
3 Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.
Further, our exhortation does not spring from delusion or impurity, nor is it in deception,
4 Ale jakož Bůh nás oblíbil, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž libuje srdce naše.
but we speak precisely as those who have been approved by God to be entrusted with the Gospel, not so as to please men, but to please the God who evaluates our hearts.
5 Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.
Further, you well know that we never used words to flatter, or to disguise greed (God is witness),
6 Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.
or to seek glory from men (whether from you or from others)—as apostles of Christ we could have been ‘heavy’,
7 Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.
but we were gentle among you, like a nurse cherishing her own children.
8 Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše své, proto že jste nám byli milí.
Yearning over you in this way, we were well pleased to share with you not only the Gospel of God but also our own selves, because you had become dear to us.
9 Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.
Surely you remember, brothers, our toil and exertion, because working night and day, so as not to burden any of you, we proclaimed the Gospel of God to you.
10 Vy jste svědkové i Bůh, žeť jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,
You are witnesses, and so is God, how devoutly and justly and blamelessly we behaved ourselves among you who believe;
11 Jakož víte, že jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme a potěšovali,
indeed, you know how we treated each one of you as a father does his own children, exhorting and comforting you,
12 I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.
insisting that you conduct yourselves in a manner worthy of the God who calls you into His own kingdom and glory.
13 Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale (jakož v pravdě jest, ) jako slovo Boží, kterýž i dílo své působí v vás věřících.
Another reason we give thanks to God continually is that when you received from us the spoken Word of God, you welcomed it not as the word of men but, as it actually is, the Word of God, which is indeed operative in you who believe.
14 Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu v Kristu Ježíši; nebo jste takovéž věci i vy trpěli od svého pokolení, jako i oni od Židů.
For you, brothers, became imitators of God's congregations in Christ Jesus, the ones in Judea, in that you also suffered the same things from your own countrymen that they did from the Jews
15 Kteříž i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všechněm lidem jsou odporní,
(the ones who killed both the Lord Jesus and their own prophets, who have persecuted us, who do not please God and are hostile to everybody,
16 Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv konečný.
trying to prevent us from speaking to the Gentiles so that they may be saved—so as to fill up the measure of their sins. They have received the full impact of the Wrath).
17 My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli, tělem ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.
Now we, brothers, having been bereaved of you for a short season (in presence, not in heart), made every effort to see your face, from intense longing.
18 Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel, ) jednou i podruhé, ale překazil nám satan.
(We actually tried to come to you—I, Paul, time and again—but Satan thwarted us.)
19 Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před oblíčejem Pána našeho Jezukrista v příchodu jeho?
For what is our hope, or joy, or crown of glorying? Is it not precisely you, in the presence of our Lord Jesus at His coming?
20 Vy jistě jste sláva naše i radost.
Indeed, you are our glory and our joy.
