1 Petrův 4

1 Poněvadž tedy Kristus trpěl za nás na těle, i vy také týmž myšlením odíni buďte, že ten, kdož trpěl na těle, přestal od hříchu,

Christ, then, having suffered in flesh, do, ye also, with the same purpose, arm yourselves, —because, he that hath suffered in flesh, hath done with sins, —

2 K tomu, aby již nebyl více tělesným žádostem, ale vůli Boží v těle živ, po ten čas, což ho ještě zůstává.

To the end that, no longer, in men’s covetings, but in God’s will, ye may live, the still remaining time.

3 Dostiť jest zajisté nám na tom přeběhlém času života, v němž jsme líbosti pohanů páchali, chodivše v nestydatých chlipnostech, v žádostech, v zbytečném pití vína, v hodování, v opilství, a v ohyzdném modlosloužení.

For, sufficient, is the bygone time—to have wrought out, the will of the nations, having gone on in wanton ways, covetings, wine-drinkings, revellings, drinking-bouts, and impious idolatries: —

4 A protož když s nimi neběháte k takovému vydávání se v rozpustilost, zdá se jim to cosi nového býti, a rouhají se tomu.

Wherein they are taken by surprise that ye run not with them into the same overflow of riotous excess, —uttering defamation:

5 Tiť vydadí počet tomu, kterýž hotov jest souditi živé i mrtvé.

Who shall render an account unto him who is holding in readiness to judge living and dead;

6 Proto jest zajisté i mrtvým kázáno evangelium, aby souzeni byli podlé lidí z strany těla, ale živi byli podlé Boha duchem.

For, unto this end, even unto the dead, was the glad-message delivered, —in order that they might be judged, indeed, according to men in flesh, but might live according to God in spirit.

7 Všemuť se pak přibližuje konec.

But, the end of all things, hath drawn near: —be of sound mind, therefore, and be sober for prayers;

8 A protož buďte středmí a bedliví k modlitbám. Přede vším pak lásku jedni k druhým opravdovou mějte; nebo láska přikryje množství hříchů.

Before all things, keeping, fervent, your love, among yourselves, because, love, covereth a multitude of sins;

9 Buďte vespolek přívětiví k hostem, bez reptání.

Showing hospitality one to another without murmuring, —

10 Jeden každý jakž vzal dar, tak vespolek tím sobě přisluhujte, jako dobří šafáři rozličné milosti Boží.

Each one, according as he hath received a gift of favour, unto one another, ministering the same, as careful stewards of the manifold favour of God:

11 Mluví-li kdo, mluviž jako řeči Boží; jestliže kdo přisluhuje, čiň to jako z moci, kteréž jemu uděluje Bůh, aby ve všem slaven byl Bůh skrze Jezukrista, kterýž má slávu a císařství na věky věků. Amen. (aiōn g165)

If any one speaketh, as oracles of God, if any one ministereth, as of strength which, God, supplieth, —that, in all things, God may be glorified through Jesus Christ, —unto whom are the glory and the dominion, unto the ages of ages. Amen! (aiōn g165)

12 Nejmilejší, nebudiž vám divný ten přišlý na vás oheň, pro zkušení vás, jako by se vám něco nového přihodilo.

Beloved! be not held in surprise by the burning among you, which, for putting you to the proof, is befalling you, as though a, surprising, thing were happening unto you;

13 Ale z toho, že jste účastni utrpení Kristových, radujte se, abyste i při zjevení slávy jeho radovali se s veselím.

But, in so far as ye are taking fellowship in the Christ’s sufferings, rejoice! in order that, in the revealing of his glory also, ye may rejoice with exultation:

14 Trpíte-li pohanění pro jméno Kristovo, blahoslavení jste. Nebo Duch ten slávy a Boží na vás odpočívá, kterýž z strany jich zajisté rouhán, ale z strany vaší oslavován bývá.

If ye are being reproached in the name of Christ, happy [are ye]! Because, the Spirit, of the glory, and the [Spirit] of God, unto you is bringing rest.

15 Žádný pak z vás netrp jako vražedlník, neb zloděj, neb zločinec, neb všetečný.

For let, none of you, be suffering as a murderer, or a thief, or an evil-doer, or as one prying into other men’s affairs;

16 Jestliže pak jako křesťan, nestyď se za to, ale oslavuj Boha v té částce.

But, if as a Christian, let him not be ashamed, but be glorifying God in this name.

17 Nebo jest čas, aby se začal soud od domu Božího. A poněvadž nejprv od nás, jakýž bude konec těch, kteříž nejsou povolni evangelium Božímu?

For it is the ripe time for the judgment to begin with the house of God; but, if first with us, what shall be the end of them who yield not unto the glad-message of God?

18 A poněvadž spravedlivý sotva k spasení přichází, bezbožný a hříšník kde se ukáže?

And, if, the righteous man, is, with difficulty, saved, where then shall, the ungodly and sinful man, appear?

19 A protož i ti, kteříž trpí podlé vůle Boží, jakožto věrnému stvořiteli ať poroučejí duše své, dobře činíce.

So then, let, them who are even suffering, according to the will of God, unto a faithful Creator, be committing their souls, in well-doing.