1 Petrův 2
1 Protož složíce všelikou zlost, a všelikou lest, a pokrytství, a závist, i všecka utrhání,
Putting away, therefore, all vice and all deceit and hypocrisy and envyings and all detractions,
2 Jakožto nyní zrozená nemluvňátka, mléka beze lsti, Božího slova žádostivi buďte, abyste jím rostli,
As new-born babes, for the pure milk that is for the mind, eagerly crave, that, thereby, ye may grow unto salvation: —
3 Jestliže však okusili jste, kterak dobrotivý jest Pán.
If ye have tasted for yourselves that, gracious, is the Lord, —
4 K kterémuž přistupujíce k kameni živému, od lidí zajisté zavrženému, ale od Boha vyvolenému a drahému,
Unto whom coming near, as unto a living stone—by men, indeed, rejected, but, with God, chosen, held in honour,
5 I vy, jako kamení živé, vzdělávejte se v dům duchovní, kněžstvo svaté, k obětování duchovních obětí, vzácných Bohu skrze Jezukrista.
Yourselves also, as living stones, are being built up a spiritual house, for a holy priesthood, to offer spiritual sacrifices, well-pleasing unto God through Jesus Christ;
6 A protož praví písmo: Aj, zakládámť na Sionu kámen úhelný, vybraný, drahý, v kterýž kdokoli věří, nikoli nebude zahanben.
Inasmuch as it is contained in scripture—Lo! I lay in Zion an outmost corner stone, chosen, held in honour, and, he that resteth faith thereupon, shall not be put to shame.
7 Vám tedy věřícím jest poctivost, ale nepovolným kámen, kterýž zavrhli stavitelé, tenť jest učiněn v hlavu úhelní, a kámen úrazu, a skála pohoršení,
Unto you, then, is the honour—[unto you] who believe; but, unto such as disbelieve, The stone which the builders rejected, —The same, hath become head of the corner,
8 Těm, kteříž se urážejí na slovu, nepovolní jsouce, k čemuž i odloženi jsou.
And a stone to strike against, and a rock to stumble over: Who stumble because, unto the word, they do not yield, —unto which also they have been appointed;
9 Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své.
But, ye, are a chosen race, a royal priesthood, a holy nation, a people for a peculiar treasure, that, the excellences, ye may tell forth, of him who, out of darkness, hath called you into his marvellous light: —
10 Kteříž jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteříž jste někdy byli nedošli milosrdenství, nyní pak jste došli milosrdenství.
Who, at one time, were a No-people, but, now, are a people of God, —who had not been enjoying mercy, but, now, have received mercy.
11 Nejmilejší, prosímť vás, abyste jakožto příchozí a pohostinní zdržovali se od tělesných žádostí, kteréž rytěřují proti duši,
Beloved! I exhort you, as sojourners and pilgrims, to abstain from fleshly covetings, such as take the field against the soul;
12 Obcování své mezi pohany majíce dobré, aby místo toho, kdež utrhají vám jako zločincům, dobré skutky vaše spatřujíce, velebili Boha v den navštívení.
Having, your behaviour among the nations, honourable, —in order that, wherein they speak against you as evil-doers, they may, owing to the honourable works they are permitted to behold, glorify God in the day of visitation.
13 Poddáni tedy buďte všelikému lidskému zřízení pro Pána, buďto králi, jako nejvyššímu,
Submit yourselves unto every human creation, for the Lord’s sake, —whether unto a king, as one that protecteth,
14 Buďto vládařům, jako od něho poslaným, ku pomstě zle činících, a k chvále dobře činících.
Or unto governors, as, through him, sent—for vengeance on evil-doers, but praise to such as do good;
15 Nebo tak jest vůle Boží, abyste dobře činíce, zacpali ústa nemoudrých a neumělých lidí.
Because, so, is the will of God, —by doing good, to be putting to silence, the ignorance of heedless men:
16 Buďtež jako svobodní, však ne jako zástěru majíce své zlosti svobodu, ale jakožto služebníci Boží.
As free, yet, not as a cloak of vice, holding your freedom, but, as God’s servants.
17 Všecky ctěte, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále v poctivosti mějte.
Unto all men, give honour, unto the brotherhood, shew love, unto God, give reverence, the king, hold in honour.
18 Služebníci poddáni buďte ve vší bázni pánům, netoliko dobrým a mírným, ale i zlým.
Ye domestics, submitting yourselves, in all reverence, unto your masters, —not only unto the good and considerate, but also unto the perverse;
19 Nebo toť jest milé, jestliže kdo pro svědomí Boží snáší zámutky, trpě bez viny.
For, this, is thankworthy, —If, for the sake of conscience towards God, one beareth griefs, suffering wrongfully, —
20 Nebo jaká jest chvála, byste pak i snášeli pohlavkování, hřešíce? Ale jestliže dobře činíce, a bez viny trpíce, snášíte, toť jest milé před Bohem.
For what sort of honour is it—if, committing sin, and being buffeted, ye endure it? But, if, doing good, and suffering, ye endure it, this, is thankworthy with God.
21 Nebo i k tomu povoláni jste, jako i Kristus trpěl za nás, nám pozůstaviv příklad, abyste následovali šlepějí jeho.
For, hereunto, have ye been called; because, Christ also, suffered in your behalf, unto you, leaving behind a pattern, that ye might follow in his steps:
22 Kterýž hříchu neučinil, aniž jest lest nalezena v ústech jeho.
Who did not, a sin, commit, neither was deceit found in his mouth, —
23 Kterýžto, když mu zlořečili, nezlořečil zase; trpěv, nehrozil, ale poroučel tomu, kterýž spravedlivě soudí.
Who, being reviled, was not reviling again, suffering, he was not threatening, but was making surrender unto him that judgeth righteously, —
24 Kterýžto hříchy naše na svém těle sám vnesl na dřevo, abychom hříchům zemrouce, spravedlnosti živi byli, jehož zsinalostí uzdraveni jste.
Who, our sins, himself, bare up, in his body, unto the tree, in order that we, from our sins getting away, in righteousness, might live, —by whose stripes, ye have been healed;
25 Nebo jste byli jako ovce bloudící, ale nyní obráceni jste ku pastýři a biskupu duší svých.
For ye were as sheep going astray, but have now turned back unto the shepherd and overseer of your souls.
