< 1 Korintským 7 >

1 S strany pak toho, o čemž jste mi psali, dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati.
Za to pa, kar ste mi pisali: dobro je človeku žene ne dotikati se.
2 Ale z příčiny smilstva, jeden každý manželku svou měj, a jedna každá měj muže svého.
A da ne bo kurbarstva, za to imej vsak svojo ženo in vsaka imej svojega moža.
3 Muž k ženě povinnou přívětivost prokazuj, podobně též i žena k muži.
Ženi mož dolžno dobrovoljnost dajaj, tako isto tudi žena možu.
4 Žena svého vlastního těla v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena.
Žena nad svojim telesom nima oblasti, nego mož; tako isto tudi nad svojim telesom nima oblasti mož, nego žena.
5 Neoklamávejte jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě; a zase spolu se sejděte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši.
Ne utezajte se eden drugemu razen z dogovorom za čas, da utegnete postiti se in moliti; in zopet se na to snidite, da vas ne izkuša satan za voljo nezdržljivosti vaše.
6 Ale totoť pravím podlé dopuštění, ne podlé rozkazu.
To pa govorim iz prizanesljivosti, ne po zapovedi.
7 Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.
Kajti hočem, da bi bili vsi ljudje, kakor sem jaz: ali vsak ima lasten dar od Boga, ta tako, a ta tako.
8 Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, zůstali-li by tak jako já.
Pravim pa neoženjenim in vdovcem: dobro jim je, če ostanejo, kakor jaz.
9 Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.
Če se pa ne zdržujejo, naj v zakon stopijo, ker je bolje v zakon stopiti, nego pa goreti.
10 Manželům pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželko od muže neodcházej.
Zakonskim pa naročam ne jaz, nego Gospod, naj se žena od moža ne razloča.
11 Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, aneb smiř se s mužem. Tolikéž muži nepropouštěj ženy.
Če se pa tudi razloči, naj ostane brez moža ali pa naj se z možem spravi, in mož naj žene ne odpušča.
12 Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí.
Drugim pa jaz pravim, ne Gospod: če ima kteri brat ženo nevernico in ona privoljuje prebivati ž njim, naj je ne odpušča,
13 A má-li která žena muže nevěřícího, a on chce býti s ní, nepropouštěj ho.
In žena, če ima moža nevernika in on privoljuje prebivati ž njo, naj ga ne odpušča.
14 Posvěcenť jest zajisté nevěřící muž pro ženu, a žena nevěřící posvěcena jest pro muže; sic jinak děti vaši nečistí by byli, ale nyní svatí jsou.
Kajti posvečen je mož nevernik po ženi in posvečena žena nevernica po moži, ker če ne, nečisti so vaši otroci, sedaj so pa sveti.
15 Pakliť nevěřící odjíti chce, nechť jde. Neníť manem bratr neb sestra v takových věcech, ale ku pokoji povolal nás Bůh.
Če se pa nevernik razloča, naj se razloča; ni vezan brat ali sestra v takih stvareh; na mir pa nas je poklical Bog.
16 A kterak ty víš, ženo, získáš-li muže svého? Aneb co ty víš, muži, získáš-li ženu?
Ker kaj veš, žena, če moža zveličaš? ali kaj veš, mož, če ženo zveličaš?
17 Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh, a jakž jednoho každého povolal Pán, tak choď. A takť ve všech církvech řídím.
Le kakor je vsakemu podelil Bog, kakor je vsakega poklical Gospod, tako naj ravna; in tako po vseh cerkvah velevam.
18 Obřezaný někdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobřízky. V neobřízce někdo povolán jest? Neobřezuj se.
Obrezan li je kdo poklican? naj si kožice ne navlači; v neobrezi je kdo poklican? naj se ne obrezuje.
19 Obřízka nic není, též neobřízka nic není, ale zachovávání přikázaní Božích.
Obreza ni nič in neobreza ni nič, nego izpolnjevanje Božjih zapovedi.
20 Jeden každý v tom povolání, v němž povolán jest, zůstávej.
Vsak naj v tem poklicu, v kterem je bil poklican, ostane.
21 Služebníkem povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, raději toho užívej.
Suženj si bil poklican? ne maraj; ali če tudi moreš postati svoboden, udeleži se rajši svobode.
22 Nebo kdož jest v Pánu povolán služebníkem, osvobozený jest Páně. Též podobně kdož jest povolán svobodný, služebník jest Kristův.
Kajti kdor je v Gospodu poklican suženj, svobodnik je Gospodov, tako tudi, kdor je svobodnik poklican, suženj je Kristusov.
23 Za mzdu koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští.
Za drago ceno ste kupljeni, ne postanite sužnji ljudem.
24 Jeden každý jakž povolán jest, bratří, v tom zůstávej před Bohem.
Vsakdo, bratje, naj ostane pred Bogom v tem, v čemer je poklican.
25 O pannách pak přikázaní Páně nemám, ale však radu dávám, jako ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti.
Za device pa Gospodove zapovedi nimam, ali dajem svèt, kakor kteri sem milost prejel od Gospoda, da bi bil veren.
26 Za toť pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, totiž že jest dobré člověku tak býti.
Menim torej, da bo to dobro za sedanjo potrebo, da je dobro človeku tako biti.
27 Přivázáns k ženě? Nehledej rozvázání. Jsi prost od ženy? Nehledej ženy.
Privezan si na ženo? ne išči razveze. Razvezan si od žene? ne išči žene.
28 Pakli bys se i oženil, nezhřešils, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ale trápení těla míti budou takoví; jáť pak vám odpouštím.
A če se tudi oženiš, ne pregrešiš; tudi devica, če se omoži, ne pregreší; stisko pa po mesu bodo taki imeli; a jaz vam prizanašam.
29 Ale totoť pravím, bratří, poněvadž čas ostatní jest ukrácený, aby i ti, kteříž mají ženy, byli, jako by jich neměli,
To pa pravim, bratje, ker je čas, kteri preostaja, prikrajšan, da bodo tudi tisti, kteri imajo žene, kakor bi jih ne imeli;
30 A kteříž plačí, jako by neplakali, a kteříž radují se, jako by se neradovali, a kteříž kupují, jako by nevládli,
In kteri jokajo, kakor bi ne jokali; in kteri se veselé, kakor bi se ne veselili; in kteri kupujejo, kakor bi ne imeli;
31 A kteříž užívají tohoto světa, jako by neužívali. Neboť pomíjí způsob tohoto světa.
In kteri vživajo ta svet, kakor bi ga ne vživali; kajti prehaja obraz tega sveta.
32 Chciť pak, abyste vy bez pečování byli. Nebo kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu.
Hočem pa, da ste brez skrbi. Kdor je neoženjen, skrbi za Gospodovo, kako bo Gospodu ugodil;
33 Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, jak by se líbil ženě.
Kdor se je pa oženil, skrbi za posvetno, kako bo ženi ugodil.
34 Rozdílnéť jsou žena a panna. Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ale vdaná pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbila muži.
Drugo je žena in drugo devica. Ktera je brez moža, skrbi za to, kar je Gospodovo, da je sveta s telesom in z duhom. Ktera je pa omožena, skrbi za to, kar je posvetno, kako bo ugodila možu.
35 Totoť pak k vašemu dobrému pravím, ne abych na vás osídlo uvrhl, ale abyste slušně a případně Pána se přídrželi, bez všeliké roztržitosti.
To pa vam samim na korist govorim, ne da vržem zanjko na vas, nego za spodobno in stanovitno službo Gospodovo brez ovire.
36 Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání, a tak by se státi mělo, učiň, jakžkoli chce, nezhřeší. Nechažť ji vdá.
A če kdo méni, da je sramota za devico njegovo, ko bi bila v zrelej dobi in bi tako imela biti, kar hoče naj dela, ne greši; možé naj jih.
37 Ale kdož se pevně ustavil v srdci, a není mu toho nouze, ale v moci má svou vlastní vůli, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobře činí.
Kdor pa stoji trden v srcu svojem in nima potrebe, a ima oblast nad lastno voljo, in je tako odločil v svojem srcu, da obvaruje svojo devico, dobro dela.
38 A tak ten, kdož vdává, dobře činí, ale kdo nevdává, lépe činí.
Tako tudi, kdor jo moží, dobro dela; a kdor je ne moží, bolje dela.
39 Žena přivázána jest zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; můž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu.
Žena je vezana s postavo, dokler živi njen mož; če jej pa mož umre, svobodna je, da se omoží s komer hoče, samo v Gospodu.
40 Ale blahoslavenější jest, zůstala-li by tak, podlé mého soudu. Mámť pak za to, žeť i já mám Ducha Božího.
Ali srečnejša je, če tako ostane, po mojej misli, kajti mislim, da imam tudi jaz duha Božjega.

< 1 Korintským 7 >