1 Korintským 2
1 I já přišed k vám, bratří, nepřišel jsem s důstojností řeči neb moudrosti, zvěstuje vám svědectví Boží.
And when I came to you, brothers, I came not to proclaim God’s great secret purpose in fine language of philosophy;
2 Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.
for I determined to know nothing, while among you, but Jesus as Christ, and him a crucified Christ.
3 A byl jsem já u vás v mdlobě, a v bázni, i v strachu mnohém.
In weakness and fear and great trembling came I among you.
4 A řeč má a kázaní mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech, ale v dokázaní Ducha a moci,
My message and my preaching were not in the persuasive language of philosophy, but in demonstration of the Spirit and of power;
5 Aby víra vaše nebyla na moudrosti lidské založena, ale na moci Boží.
in order that your faith should rest, not on human philosophy, but on the power of God.
6 Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa, ani knížat světa tohoto, kteráž hynou. (aiōn g165)
Notwithstanding, among those who are mature I do teach philosophy; though not the philosophy of the present age, nor of its rulers who are coming to nought. (aiōn g165)
7 Ale mluvíme tu moudrost Boží v tajemství skrytou, kterouž Bůh předuložil před věky k slávě naší, (aiōn g165)
No, it is God’s wisdom that I utter, that hidden wisdom which God had decreed before the world began, unto our glory. (aiōn g165)
8 Jíž žádný z knížat světa tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebyliť by Pána slávy ukřižovali. (aiōn g165)
None of the rulers of the present age understands it, for if they had, they would not have crucified the Lord of Glory. (aiōn g165)
9 Ale jakož psáno jest: Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž jej milují.
Nay, as it is written. Eye has not seen, Nor ear heard, Neither have entered into man’s heart The things which God has prepared For those who love him.
10 Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské.
Yet God has unveiled them to us by his Spirit. For the Spirit fathoms everything, even the abysmal depths of God.
11 Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jediné duch člověka, kterýž jest v něm? Takť i Božích věcí nezná žádný, jediné Duch Boží.
For what man knows the depths of man except the man’s own inner Spirit? Even so, also, the Spirit of God knows the deeps profound of God.
12 My pak nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha toho, kterýž jest z Boha, abychom věděli, které věci od Boha darovány jsou nám.
But we have not received the spirit of the world, but the Spirit which comes forth from God, that we may realize the blessings freely given us by God.
13 O nichž i mluvíme ne těmi slovy, jimž lidská moudrost učí, ale kterýmž vyučuje Duch svatý, duchovním to, což duchovního jest, přivlastňujíce.
Of these high themes we speak in words not taught by human philosophy, but by the Spirit; interpreting spiritual things to spiritual men.
14 Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti.
The unspiritual man rejects the teachings of God’s Spirit; for him it is folly. He cannot understand it, for it is spiritually discerned,
15 Duchovní pak rozsuzuje všecko, sám pak od žádného nebývá souzen.
But the spiritual man discerns everything, yet is himself discerned by no one.
16 Nebo kdo pozná mysl toho Pána, kterýž jej vyučovati bude? My pak mysl Kristovu máme.
For what man understands the mind of the Lord, that he should instruct Him?
