1 Korintským 12
1 O duchovních pak dařích, bratří, nechci, abyste nevěděli.
Co se týká projevů Božího Ducha, rád bych, abyste v té věci měli jasno.
2 Víte, že jste byli pohané, kteříž k modlám němým, jakž jste bývali vedeni, tak jste chodili.
Sami víte, že modly, které jste nevšedními dary uctívali, byly mrtvé a němé. Teď se však setkáváte s lidmi, kteří o sobě prohlašují, že jejich ústy mluví Bůh. Jak si to můžete ověřit? Spolehlivým vodítkem je vždy toto: kdo pohrdá Kristem, nejedná z pověření Božího Ducha. A naopak: za Pána prohlašuje Krista jen ten, koho k tomu vede Boží Duch.
3 Protož známoť vám činím, že žádný v Duchu Božím mluvě, nezlořečí Ježíši, a žádný nemůže říci Pán Ježíš, jediné v Duchu svatém.
4 Rozdílníť pak darové jsou, ale tentýž Duch,
Je mnoho rozmanitých obdarování, ale Duch je jenom jeden.
5 A rozdílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán,
Způsoby služby se mohou velice různit, Pán je však stále tentýž.
6 A rozdílné jsou moci, ale tentýž jest Bůh, kterýž působí všecko ve všech.
Duch se projevuje rozmanitě případ od případu, ale vždycky v každém z nás jde o dílo téhož Boha.
7 Jednomu pak každému dáno bývá zjevení Ducha k užitku.
Jím obdarovaní jednotlivci mají každý svým způsobem sloužit celé církvi:
8 Nebo někomu dána bývá skrze Ducha řeč moudrosti, jinému pak řeč umění podlé téhož Ducha.
jednomu Boží Duch dává schopnost moudře mluvit, jinému skvěle formulovat nejhlubší myšlenky.
9 Jinému pak víra v témž Duchu, jinému darové uzdravování v jednostejném Duchu.
Jednomu dává tentýž Duch víru, která působí zázraky, jinému schopnost uzdravovat
10 Někomu pak divů činění, jinému pak proroctví, jinému pak rozeznání duchů, jinému pak rozličnost jazyků, jinému pak vykládání jazyků.
a jinému zase schopnost velkých činů. Někdo jeho prostřednictvím dovede tlumočit Boží poselství, jiný rozlišovat, z jakého ducha co pochází. A další je obdařen schopností mluvit jinými jazyky a další zase schopností takovou neznámou řeč vyložit srozumitelně.
11 Ale to vše působí jeden a týž Duch, rozděluje jednomu každému obzvláštně, jakž ráčí.
To vše je dílo jednoho a téhož Ducha, který každému jednotlivci přiděluje takové obdarování, jaké uzná za dobré.
12 Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má oudů, ale všickni ti jednoho těla oudové, mnozí jsouce, jedno tělo jsou: tak i Kristus.
Křesťanské společenství se dá přirovnat k lidskému tělu, kde je také mnoho údů a orgánů, které tvoří jediný celek.
13 Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buď Židé, buď Řekové, buď služebníci, neb svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme.
Tak i každý z nás, ať žid nebo pohan, otrok nebo svobodný občan, byl při křtu začleněn do jednoho společného těla. Způsobil to jeden a týž Duch, kterého nyní společně sdílíme.
14 Nebo tělo není jeden oud, ale mnozí.
Tělo – to přece není jediný orgán, nýbrž mnoho orgánů.
15 Dí-li noha: Poněvadž nejsem rukou, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?
Dejme tomu, že by noha řekla: „Já k tělu nepatřím, protože nejsem ruka.“Proto však ještě nepřestává patřit k tělu.
16 A dí-li ucho: Když nejsem oko, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?
Nebo kdyby řeklo ucho: „Já k tělu nepatřím, když nejsem oko, “přestává snad proto být částí těla?
17 Jestliže všecko tělo jest oko, kde pak sluch? Pakli všecko sluch, kde povonění?
Kdyby celé tělo bylo okem, jak by mohlo slyšet? A kdyby bylo celé uchem, kde by byl čich?
18 Ale zřídil Bůh oudy, jeden každý z nich v těle, tak jakž chtěl.
Bůh však určil každému orgánu zvláštní úlohu v těle, jak sám chtěl.
19 Pakliť by všickni byli jeden oud, kde by bylo tělo?
Kdyby totiž celek byl jediným orgánem, nebylo by tu žádné tělo.
20 Ale nyní ač mnozí oudové jsou, jest však jedno tělo.
Takto máme mnoho různých orgánů, ale všechny dohromady tvoří jediný organismus.
21 Nemůžeť tedy oko říci ruce: Nepotřebí mi tebe, aneb opět hlava nohám: Nepotřebuji vás.
Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě, “ani hlava noze: „Obejdu se bez tebe.“
22 Nýbrž mnohem více oudové, kteříž se zdadí nejmdlejší v těle býti, potřební jsou.
Spíš naopak: právě ty zdánlivě podřadné orgány jsou nepostradatelné
23 A kteréž máme za nejnepoctivější v těle, těm větší poctivost činíme; a nepoctiví naši hojnější ozdobu mají,
a zrovna těm orgánům, za které se stydíme, věnujeme při oblékání zvláštní péči. Bůh zařídil naše tělo tak, aby se „důstojné“údy staraly o „nedůstojné“, aby za ně nesly odpovědnost a aby tělo jako celek bylo jednotné.
24 Poctiví pak oudové naši toho nepotřebují. Ale Bůh tak způsobil tělo, dav poslednějšímu hojnější poctivost,
25 Aby nebyla roztržitost v těle, ale aby oudové jedni o druhé vespolek pečovali.
26 A protož jestliže co trpí jeden oud, spolu s ním trpí všickni oudové; pakli jest v slávě jeden oud, radují se spolu s ním všickni oudové.
Když trpí jeden orgán, cítí to i všechny ostatní. Když je jeden z nich obdivován, radují se všechny.
27 Vy pak jste tělo Kristovo, a oudové z částky.
Vy jste nyní Kristovo tělo a každý z vás je údem či orgánem toho těla.
28 A některé zajisté postavil Bůh v církvi nejprv apoštoly, druhé proroky, třetí učitele, potom moci, potom dary uzdravování, pomocníky, správce, rozličnost jazyků.
V našem společenství ustanovil Bůh jedny jako své vyslance, druhé jako proroky, třetí jako učitele, dalším dal moc k podivuhodným činům, některým schopnost uzdravovat, jiným sílu sloužit potřebným nebo spravovat církev či mluvit jazyky.
29 Zdaliž jsou všickni apoštolé? Zdali všickni proroci? Zdali všickni učitelé? Zdali všickni divy činí?
Jsme snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky, všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy,
30 Zdali všickni mají dary k uzdravování? Zdali všickni jazyky mluví? Zdali všickni vykládají?
uzdravovat, mluvit jazyky a vykládat je? On dává organizační schopnosti k vedení církve, ale umění sloužit v maličkostech je také jeho dar.
31 Snažujte se pak dojíti darů lepších, a ještěť vyšší cestu vám ukáži.
Usilujte o ty dary, které jsou jiným nejprospěšnější.
