1 Korintským 11

1 Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.

2 Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám, ustanovení zachováváte.

3 Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.

4 Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.

5 Každá pak žena, modleci se aneb prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.

6 Nebo nezavíjí-liť se žena, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.

7 Mužť nemá zavíjeti hlavy, jsa obraz a sláva Boží, ale žena jest sláva mužova.

8 Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.

9 Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.

10 Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.

11 A však ani muž bez ženy, ani žena bez muže v Pánu.

12 Nebo jakož žena z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.

13 Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě bez zavití modliti Bohu.

14 Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?

15 Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dáni jsou jí.

16 Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.

17 Tyto pak věci předkládaje, nechválím, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.

18 Nejprvé zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.

19 Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě pobožní zjeveni byli mezi vámi.

20 Když tedy tak se scházíte vespolek, toť není večeři Páně jísti,

21 Poněvadž jeden každý nejprv s jídlem večeře své se uspíší, a tu někdo lační, a jiný se přepil.

22 A což pak domů nemáte k jídlu a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom nechválím.

23 Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,

24 A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.

25 Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.

26 Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, smrt Páně zvěstujete, dokudž nepřijde.

27 A protož kdokoli jedl by chléb tento, a pil kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.

28 Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.

29 Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.

30 Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,

31 Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.

32 Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli potupeni.

33 A tak, bratří moji, když se scházíte k jídlu, jedni na druhé čekávejte.

34 Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.