1 Korintským 10
1 Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oním oblakem byli, a všickni moře přešli,
Ne čem pa, bratje, da bi ne vedeli, da so naši očetje vsi pod oblakom bili in so vsi skozi morje prešli,
2 A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři,
In so se vsi v Mojzesa krstili v oblaku in v morji,
3 A všickni týž pokrm duchovní jedli,
In so vsi ravno tisto duhovno jed jedli,
4 A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla. Ta pak skála byl Kristus.
In so vsi ravno tisto duhovno pijačo pili; kajti pili so iz duhovne spremljajoče skale, a ta skala je bila Kristus.
5 Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu; nebo zhynuli na poušti.
Ali veči del njih ni bil po godu Bogu, kajti so bili pobiti v puščavi.
6 Ty pak věci ku příkladu nám se staly, abychom nebyli žádostivi zlého, jako oni žádali.
To pa so izgledi za nas postali, da bi ne želeli hudega, kakor so tudi oni poželeli.
7 Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.
Tudi ne bodite malikovalci, kakor nekteri njih, kakor je pisano: "Sedlo je ljudstvo jest in pit in vstalo igrat."
8 Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třímecítma tisíců.
Tudi ne kurbajmo se, kakor so se nekteri izmed njih kurbali in padlo jih je v enem dnevi tri in dvajset tisoč.
9 Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.
Tudi ne izkušajmo Kristusa, kakor so tudi nekteri izmed njih izkušali in so poginili od kač.
10 Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.
Tudi ne mrmrajte, kakor so nekteri izmed njih mrmrali in so poginili od pogubnika.
11 Toto pak všecko u figůře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme na konci světa. (aiōn g165)
To se je pa vse godilo njim za izglede, a napisalo se je za svarilo nam, na ktere so prišli konci vekov. (aiōn g165)
12 A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.
Tako kdor misli, da stoji, naj gleda, da ne pade.
13 Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.
Ni vas nobeno izkušanjé prijelo, razen človeško: veren je Bog, kteri vam ne bo dal izkušanim biti nad vašo moč nego bo storil z izkušanjem tudi izhod, da boste mogli prenesti.
14 Protož, moji milí, utíkejtež modlářství.
Za to, ljubljeni moji, bežite od malikovalstva.
15 Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.
Kakor pametnim govorim; razsodite vi, kar pravim.
16 Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova?
Kelih blagoslova, kterega blagoslavljamo, ni li podeljevanje krvi Kristusove! Kruh, kterega lomimo, ni li podeljevanje telesa Kristusovega?
17 Poněvadž jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté jednoho chleba účastni jsme.
Kajti smo en kruh, eno telo mnogi, ker vsi imamo del od tega enega kruha.
18 Pohleďte na Izraele podlé těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?
Glejte Izraela po mesu: niso li, kteri žrtve jedó, deležniki oltarja?
19 Což tedy dím? Že modla jest něco? Aneb že modlám obětované něco jest?
Kaj torej pravim? da je malik kaj? ali da je mališka žrtva kaj?
20 Anobrž což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.
Nego kar žrtvujejo pogani, da žrtvujejo vragom in ne Bogu. Ne čem pa, da boste vi deležniki vragov.
21 Nemůžete kalicha Páně píti i kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně i stolu ďáblů.
Ne morete keliha Gospodovega piti in keliha vražjega, ne morete imeti dela od mize Gospodove in mize vražje.
22 Či k hněvu popouzíme Pána? Zdaž silnější jsme jeho?
Dražimo li naj Gospoda? jeli smo močnejši od njega?
23 Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.
Vse mi je dopuščeno, ali ni vse koristno; vse mi je dopuščeno, ali vse ne zbuja na pobožnost.
24 Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.
Nikdor naj svojega ne išče, nego vsak to, kar je drugega.
25 Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
Vse, kar se prodaja v mesnici, jejte nič ne popraševaje voljo vesti.
26 Nebo Páněť jest země i plnost její.
Kajti Gospodova je zemlja in kar jo napolnjuje.
27 Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
Če vas pa kliče kdo nevernikov in hočete iti, jejte vse, kar se pred vas stavi, nič ne popraševaje za voljo vesti.
28 Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, kdož oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.
Če vam pa kdo poreče: "To je mališka žrtva", ne jejte za voljo tistega, kteri je to obznanil in za voljo vesti; kajti Gospodova je zemlja in kar jo napolnjuje.
29 Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí?
Ali ne pravim za tvojo vest, nego za onega drugega; ker čemu bi mojo svobodo sodila tuja vest?
30 A poněvadž já s díků činěním požívám, proč za bezbožného jmín býti mám pro to, z čehož já díky činím?
Če imam jaz del hvale, za kaj bi se preklinjal za to, za kar se zahvaljujem?
31 Protož buď že jíte, neb pijete, aneb cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.
Če torej jeste ali pijete ali kaj delate, vse delajte Bogu na slavo.
32 Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží,
Bodi brez spotike Judom in Grkom in cerkvi Božjej.
33 Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.
Kakor tudi jaz vsem o vsakem po godu delam ne iščoč, kar je koristno samemu, nego to, kar mnogim, da se zveličajo.
