1 Korintským 10
1 Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oním oblakem byli, a všickni moře přešli,
Men eg vil ikkje, brør, at de skal vera uvitande um at federne våre var alle under skyi og gjekk alle gjenom havet
2 A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři,
og vart alle døypte til Moses i skyi og havet,
3 A všickni týž pokrm duchovní jedli,
og dei åt alle den same åndelege maten
4 A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla. Ta pak skála byl Kristus.
og drakk alle den same åndelege drykken; for dei drakk av det åndelege berget som fylgde deim; og berget var Kristus.
5 Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu; nebo zhynuli na poušti.
Men like vel hadde Gud ikkje hugnad i dei fleste av deim; for dei vart nedslegne i øydemarki.
6 Ty pak věci ku příkladu nám se staly, abychom nebyli žádostivi zlého, jako oni žádali.
Men desse ting hev vorte fyredøme for oss, so ikkje me skal trå etter det vonde liksom dei trådde.
7 Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.
Vert ikkje heller avgudsdyrkarar liksom nokre av deim! som skrive stend: «Folket sette seg ned til å eta og drikka og stod upp til å leika.»
8 Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třímecítma tisíců.
Lat oss ikkje heller driva hor, liksom nokre av deim dreiv hor og fall på ein dag tri og tjuge tusund!
9 Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.
Lat oss ikkje heller freista Kristus, liksom nokre av deim freista honom og vart tynte av hoggormar!
10 Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.
Murra ikkje heller, liksom nokre av deim murra og vart tynte av tynaren!
11 Toto pak všecko u figůře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme na konci světa. (aiōn g165)
Men dette hende deim som fyredøme, men det er skrive til påminning for oss som dei siste tider er komne til. (aiōn g165)
12 A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.
Difor, den som tykkjer han stend, han sjå til at han ikkje fell!
13 Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.
Dykk hev ingi freisting råka som menneskje ikkje kann bera; men Gud er trufast, som ikkje skal lata dykk verta freista utyver det de toler, men skal gjera både freistingi og utgangen slik at de kann halda det ut.
14 Protož, moji milí, utíkejtež modlářství.
Difor, mine kjære, fly frå avgudsdyrkingi!
15 Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.
Eg talar som til skynsame folk. Døm sjølv um det eg segjer!
16 Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova?
Velsigningskalken som me velsignar, er han ikkje samfund med Kristi blod? Brødet som me bryt, er det ikkje samfund med Kristi likam?
17 Poněvadž jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté jednoho chleba účastni jsme.
Av di der er eitt brød, er me ein likam, endå me er mange; for me er alle samhavande i det eine brødet.
18 Pohleďte na Izraele podlé těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?
Sjå til Israel etter kjøtet! Hev ikkje dei som et offeri, samfund med altaret?
19 Což tedy dím? Že modla jest něco? Aneb že modlám obětované něco jest?
Kva meiner eg so? At avgudsoffer til? eller at ein avgud er til?
20 Anobrž což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.
Nei, men at det dei ofrar, det ofrar dei til vonde ånder og ikkje til Gud; men eg vil ikkje at de skal koma i samfund med dei vonde ånder.
21 Nemůžete kalicha Páně píti i kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně i stolu ďáblů.
De kann ikkje drikka kalken til Herren og kalken til vonde ånder; de kann ikkje hava bordsamlag med Herren og bordsamlag med vonde ånder.
22 Či k hněvu popouzíme Pána? Zdaž silnější jsme jeho?
Eller torer me eggja Herren til harm? Me er då vel ikkje sterkare enn han?
23 Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.
Alt hev eg lov til, men ikkje alt gagnar. Alt hev eg lov til, men ikkje alt uppbyggjer.
24 Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.
Ingen søkje bate for seg sjølv, men det som batar den andre!
25 Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
Et alt som vert selt i slagtarbudi, og spør ikkje meir um det for samvitet skuld!
26 Nebo Páněť jest země i plnost její.
For jordi og alt det som fyller henne, høyrer Herren til.
27 Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
Og um nokon av dei vantruande bed dykk til gjest, og de vil ganga dit, so et alt som vert framsett for dykk, og spør ikkje meir um det for samvitet skuld!
28 Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, kdož oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.
Men um nokon segjer til dykk: «Dette er avgudsoffer, » so et ikkje, for hans skuld som fortalde det, og for samvitet skuld.
29 Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí?
Samvitet, segjer eg, ikkje eins eige, men samvitet hjå den andre. For kvi skal min fridom dømast av annan manns samvit?
30 A poněvadž já s díků činěním požívám, proč za bezbožného jmín býti mám pro to, z čehož já díky činím?
Um eg et med takk, kvi skal eg då verta spotta for det som eg takkar for?
31 Protož buď že jíte, neb pijete, aneb cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.
Anten de so et eller drikk, eller kva de gjer, so gjer alt til Guds æra!
32 Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží,
Ver ikkje til meinstøyt korkje for jødar eller grækarar eller for Guds kyrkja,
33 Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.
liksom eg og i alt strævar å tekkjast alle, då eg ikkje søkjer det som er gagnlegt for meg sjølv, men for dei mange, at dei må verta frelste.
