1 Kronická 29
1 Potom řekl David král všemu shromáždění: Šalomouna syna mého jediného vyvolil Bůh ještě maličkého a mladého, dílo pak toto veliké jest; nebo ne člověku palác ten, ale Hospodinu Bohu býti má.
Le hoe t’i Davide mpanjaka amy valobohòkey: Mbe tora’e naho maleme t’i Selomò anako, i tokan-dahy jinobon’ Añaharey, vaho ra’elahy i asay; amy te tsy ho a’ ondaty i anjombay, fa ho a’ Iehovà Andrianañahare.
2 Já zajisté podlé své nejvyšší možnosti nachystal jsem potřeb k domu Boha svého, zlata k nádobám zlatým, a stříbra k stříbrným, mědi k měděným, železa k železným a dříví k dřevěným, kamení onychinového i kamení k vsazování, i karbunkulového, a rozličných barev, a všelijakého kamení drahého, i kamení mramorového hojně.
Ie amy zao fa nihajarieko an-kaozarako iaby o ho amy anjomban’ Añahareio, ty volamena ho amo raha volamenao naho ty volafoty ho amo raha volafotio naho torisike ho amo raha torisikeo, ty viñe ho amo raha viñeo vaho ty hatae ho amo raha hataeo; ty vato sohame naho vato hampireketeñe, ty vato mipelatse, sindre volo’e naho vato soa maro karaza’e vaho marbre tsifotofoto.
3 Nadto z veliké lásky k domu Boha svého, maje zvláštní poklad zlata a stříbra, i ten dávám k domu Boha svého mimo všecko to, což jsem připravil k domu svatyně,
Tovo izay, kanao amy anjomban’ Añaharekoy ty fikokoako, le ty varako volamena naho volafoty, hene hatoloko amy anjomban’ Añaharekoy, ambone’ ze he’e hinajariko ho a i anjomba masiñey,
4 Totiž tři tisíce centnéřů zlata, zlata z Ofir, a sedm tisíc centnéřů stříbra přečištěného k potažení stěn domů svatých,
volamena telo arivo talenta, volamena boak’e Ofire naho volafoty natranake, fito arivo talenta, hampipakorañe o rindri’ o anjombaoo;
5 Zlata k nádobám zlatým a stříbra k stříbrným i ke všelikému dílu řemeslnému. A jestliže jest kdo více, ješto by co chtěl dobrovolně obětovati dnes Hospodinu?
volamena ho amo raha volamenao naho volafoty ho amo raha volafotio naho ho amy ze satam-pitoloñañe ho ranjiem-pità’ o mpitseneo. Ia arè ty hanolo-batañe an-joton-troke hamìke ho am’ Iehovà te anito?
6 Tedy knížata čeledí otcovských a knížata pokolení Izraelských, i hejtmané a setníci i úředníci nad dílem královským dobrovolně obětovali.
Aa le nanolotse an-tsatrin’ arofo o talèn’ anjomban-droae’eo naho o mpiaolom-pifokoa’ Israeleo naho o mpifelek’ arivo naho zatoo vaho o mpisarin-tolon-draha’ i mpanjakaio;
7 A dali k službě domu Božího zlata pět tisíc centnéřů, a deset tisíc zlatých, stříbra pak deset tisíc centnéřů, a mědi osmnácte tisíc centnéřů, a železa sto tisíc centnéřů.
natolo’ iereo amy fitoroñañe i anjomban’ Añahareiy ty volamena talenta lime arivo naho bogady rai-ale naho volafoty talenta rai-ale naho torisike talenta rai-ale-tsi-valo-arivo vaho viñe talenta rai-hetse.
8 Kdožkoli měli kamení drahé, dávali do pokladu domu Hospodinova do rukou Jechiele Gersunského.
Le ze nanjoàñe vatosoa ro nanolotse amy fañajàm-baran’ anjomba’ Iehovày, ambanem-pità’ Iekiale nte-Gersone.
9 I veselil se lid, že tak ochotně obětovali; nebo celým srdcem dobrovolně obětovali Hospodinu. Nýbrž i král David radoval se radostí velikou.
Nirebeke ondatio amy te nanolotse an-tsatrin’ arofo; le an-kaliforan-troke ty nanolora’ iareo am’ Iehovà; vaho nandia taroba an-drebeke ka t’i Davide mpanjaka.
10 A protož dobrořečil David Hospodinu před oblíčejem všeho shromáždění, a řekl David: Požehnaný jsi ty Hospodine, Bože Izraele otce našeho, od věků až na věky.
Aa le nañandriañe Iehovà t’i Davide añatrefa’ i valobohòkey, le hoe t’i Davide: Andriañen-dRehe ry Iehovà Andrianañahare’ Israele Rae’ay, nainai’e donia.
11 Tváť jest, ó Hospodine, velebnost i moc i sláva, i vítězství i čest, ano i všecko, což jest v nebi i v zemi. Tvé jest, ó Hospodine, království, a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost.
Azo ry Iehovà, ty hajabahinake naho ty haozarañe naho ty engeñe naho ty fandrebahañe naho ty volonahetse; Eka, Azo iaby o andikerañeo naho o an-tane atoio; Azo ty fifeheañe ry Iehovà, Ihe ro onjoneñe ambone’ ze he’e.
12 I bohatství i sláva od tebe jest, a ty panuješ nade vším, a v ruce tvé jest moc a síla, a v ruce tvé také jest i to, kohož chceš zvelebiti a upevniti.
Songa boak’ ama’o ty vara naho ty asiñe naho kila fehe’o; am-pità’o ty haozarañe naho ty hafatrarañe; naho am-pità’o ty fañonjonañe vaho ty fanoloran-kaozarañe am’ iabikey.
13 Nyní tedy, Bože náš, děkujeme tobě, a chválíme jméno slávy tvé.
Aa le mañandriañe Azo zahay henanekeo ry Andrianañahare, mibango ty tahina’o lifots’ engeñe.
14 Nebo kdo jsem já, a co jest lid můj, abychom mohli míti moc k tak dobrovolnému obětování tobě? Od tebeť jest zajisté všecko, a i to z ruky tvé dali jsme tobě.
Ia v’o rahoo, ia ondatikoo, t’ie nahafanolotse an-joton-troke manahak’ itoañe? Toe kila boak’ ama’o vaho o hirik’ am-pita’oo ro anolora’ay ama’o.
15 Nebo my příchozí jsme před tebou a hosté, jako i všickni otcové naši; dnové naši jsou jako stín běžící po zemi beze vší zástavy.
Mpañialo añatrefa’o zahay, renetane manahak’ an-droae’ay iaby; hoe talinjo o andro’ay an-tane atoio vaho tsy aman-ko tamañe.
16 Hospodine, Bože náš, všecka ta hojnost, kterouž jsme připravili k stavení domu tvého, jménu svatému tvému, z ruky tvé jest, a tvé jsou všecky věci.
Ry Iehovà, Andrianañahare’ay, boak’ am-pità’o ze hene vara nihentseñe’ay hañamboara’ay anjomba i tahina’o masiñey, fa Azo ze he’e.
17 Známť pak, Bože můj, že ty zpytuješ srdce, a upřímnost oblibuješ; protož já z upřímnosti srdce svého ochotně obětoval jsem toto všecko. Ano i lid tvůj, kterýž se teď shledal, viděl jsem, jak s radostí chtivě obětuje tobě.
Apotako ka ry Andrianañahareko, te Ihe ro mpitsok’ arofo naho mahafale Azo ty havantañañe. Aa naho izaho, an-kazavan-troko ty nisatriako tolotse i iaby zay; ie henaneo, le treako an-kafaleañe te songa nanolotse ama’o an-joton’ arofo ondati’o miatrekeo.
18 Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, otců našich, zachovejž to na věky, totiž snažnost takovou srdce lidu svého, a nastrojuj srdce jejich sobě.
Ry Iehovà, Andrianañahare’ i Avrahame naho Ietsake naho Israele roae’ay, ehe ampifaharo nainai’e añ’ ereñeren’ arofo ondati’oo irezay, le ampitoliho mb’ama’o o arofo’ iareoo.
19 Šalomounovi také synu mému dej srdce upřímé, aby ostříhal přikázaní tvých, svědectví tvých a ustanovení tvých, a aby činil všecko, a vystavěl dům ten, k němuž jsem potřeby připravil.
Le atoloro amy Selomò anako, ty troke ki’e haha-ambeñe o lili’oo, o taro’oo, o fañè’oo, hanoe’e vaho hamboare’e i Anjomba hinajarikoy.
20 Potom řekl David všemu shromáždění: Dobrořečte nyní Hospodinu Bohu svému. I dobrořečilo všecko shromáždění Hospodinu Bohu otců svých, a přisehnuvše hlavy, poklonili se Hospodinu i králi.
Le hoe t’i Davide amy valobohòke iabiy, Andriaño henaneo t’Iehovà Andrianañahare’ areo. Le songa nañandriañe Iehovà Andrianañaharen-droae’ iareo i valobohòkey, nampiondreke o añ’ ambone’ iareoo vaho niambane am’ Iehovà naho amy mpanjakay.
21 Zatím obětovali Hospodinu oběti, obětovali také zápaly Hospodinu nazejtří, volů tisíc, skopců tisíc, beranů tisíc, s mokrými obětmi jejich, a jiných obětí množství za všecken lid Izraelský.
Ie amy loak’ androy, nañenga am’ Iehovà naho nisoroñe añombe arivo am’ Iehovà naho añondrilahy arivo naho anak’ añondry arivo, rekets’ o enga-rano’ iareoo naho soroñe tsifotofoto ho am’ Israele iaby;
22 I jedli a pili před Hospodinem v ten den s radostí velikou. Potom za krále ustanovili po druhé Šalomouna syna Davidova, a pomazali jej Hospodinu za vývodu, a Sádocha za kněze.
vaho nikama naho ninoñe am-pirebehañe añatrefa’ Iehovà amy àndroy. Le nanoe’ iareo mpanjaka fañindroe’e t’i Selomò ana’ i Davide vaho noriza’ iareo am’ Iehovà ho mpifehe vaho i Tsadoke ho mpisoroñe.
23 A tak dosedl Šalomoun na stolici Hospodinovu, aby byl králem místo Davida otce svého. I vedlo se mu šťastně, a poslouchal ho všecken Izrael.
Aa le niambesatse am-piambesa’ Iehovà eo ty Selomò ho mpanjaka handimbe an-drae’e Davide, le niraorao; vaho hene nañaoñ’ aze t’Israele.
24 Tolikéž i všecka knížata a znamenití, i všickni synové krále Davida poddali se Šalomounovi králi.
Songa niambane amy Selomò mpanjaka o mpiaoloo naho o fanalolahio naho o ana’ i Davideo.
25 I zvelebil Hospodin Šalomouna náramně před očima všeho Izraele, a dal mu slávu královskou, jakéž neměl před ním žádný král v Izraeli.
Le nampionjone’ Iehovà andigiligy, am-pahaoniña’ Israele iaby t’i Selomò vaho natolo’e ama’e ty volonahem-panjaka mb’e lia’e tsy nanoeñe am-panjaka iaia e Israele ao taolo’e.
26 Kraloval pak byl David syn Izai nade vším Izraelem.
Nifehe Israele iaby henane zay t’i Davide ana’ Iesaý.
27 A dnů, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo čtyřidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta.
O andro nifehea’e Israeleo, le efa-polo taoñe; fito taoñe ty nifeleha’e e Kebrone ao vaho taoñe telopolo-telo’ amby ty nifehea’e e Ierosalaime ao.
28 I umřel v starosti dobré, pln jsa dnů, bohatství a slávy, a kraloval Šalomoun syn jeho místo něho.
Le nihomake an-kasoan-kahanteran-dre, atsak’ andro naho vara naho engeñe vaho nandimbe aze nifehe t’i Selomò ana’e.
29 Činové pak Davida krále první i poslední popsáni jsou v knize Samuele proroka, a v knize Nátana proroka, též v knize Gáda proroka,
Le o fitoloña’ i Davide mpanjakao, ty valoha’e pak’ am-para’e, oniño te sinokitse amo enta’ i Samoele mpitokio naho amo enta’ i Natane mpitokio vaho amo enta’ i Gade mpitokio;
30 Se vším kralováním i silou jeho, i se všemi příběhy časů při něm i při lidu Izraelském, i při všech královstvích zemských.
ty fifehea’e iabiy naho i haozara’ey, o raha nifetsak’ ama’e naho am’ Israele vaho amy ze hene fifeheañe an-taneo.
