Psalmi 90
1 Molitva. Mojsija, sluge Božjega. Jahve, ti nam bijaše okrilje od koljena do koljena.
Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2 Prije nego se rodiše bregovi, prije nego postade kopno i krug zemaljski, od vijeka do vijeka, Bože, ti jesi!
Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3 Smrtnike u prah vraćaš i veliš: “Vratite se, sinovi ljudski!”
Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4 Jer je tisuću godina u očima tvojim k'o jučerašnji dan koji je minuo i kao straža noćna.
Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5 Razgoniš ih k'o jutarnji san, kao trava su što se zeleni:
Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6 jutrom cvate i sva se zeleni, a uvečer - već se suši i vene.
Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7 Zaista, izjeda nas tvoja srdžba i zbunjuje ljutina tvoja.
Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
8 Naše si grijehe stavio pred svoje oči, naše potajne grijehe na svjetlost lica svojega.
Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9 Jer svi naši dani prođoše u gnjevu tvojemu, kao uzdah dovršismo godine svoje.
Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10 Zbroj naše dobi sedamdeset je godina, ako smo snažni, i osamdeset; a većina od njih muka je i ništavost: jer prolaze brzo i mi letimo odavle.
Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11 Tko će mjeriti žestinu gnjeva tvojega, tko proniknuti srdžbu tvoju?
Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12 Nauči nas dane naše brojiti, da steknemo mudro srce.
Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13 Vrati se k nama, Jahve! TÓa dokle ćeš? Milostiv budi slugama svojim!
Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14 Jutrom nas nasiti smilovanjem svojim, da kličemo i da se veselimo u sve dane!
Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15 Obraduj nas za dane kad si nas šibao, za ljeta kad smo stradali!
Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16 Neka se na slugama tvojim pokaže djelo tvoje i tvoja slava na djeci njihovoj!
Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17 Dobrota Jahve, Boga našega, nek' bude nad nama daj da nam uspije djelo naših ruku, djelo ruku naših nek' uspije.
Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
