Psalmi 88
1 Pjesma. Psalam. Sinova Korahovih. Zborovođi. Po napjevu “Bolest”. Za pjevanje. Poučna pjesma. Ezrahijca Hemana. Jahve, Bože moj, vapijem danju, a noću naričem pred tobom.
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2 Neka dopre do tebe molitva moja, prigni uho k vapaju mome.
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)
4 Broje me k onima što u grob silaze, postadoh sličan nemoćniku.
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5 Među mrtvima moj je ležaj, poput ubijenih što leže u grobu kojih se više ne spominješ, od kojih si ustegao ruku.
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6 Smjestio si me u jamu duboku, u tmine, u bezdan.
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7 Teško me pritišće ljutnja tvoja i svim me valima svojim prekrivaš.
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
8 Udaljio si od mene znance moje, Óučini da im gnusan budem: zatvoren sam, ne mogu izaći.
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9 Od nevolje oči mi gasnu: vapijem tebi, Jahve, iz dana u dan, za tobom ruke pružam.
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10 Zar na mrtvima činiš čudesa? Zar će sjene ustati i hvaliti tebe?
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
11 Zar se u grobu pripovijeda o tvojoj dobroti? O vjernosti tvojoj u Propasti?
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12 Zar se u tmini objavljuju čudesa tvoja i tvoja pravda u Zaboravu?
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13 Ipak ja vapijem tebi, Jahve, prije jutra molitvom te pretječem.
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14 Zašto, Jahve, odbacuješ dušu moju? Zašto sakrivaš lice od mene?
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15 Bijedan sam i umirem već od dječaštva, klonuh noseći tvoje strahote.
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16 Preko mene prijeđoše vihori tvojega gnjeva, strahote me tvoje shrvaše,
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17 okružuju me kao voda sveudilj, optječu me svi zajedno.
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18 Udaljio si od mene prijatelja i druga: mrak mi je znanac jedini.
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
