Psalmi 81

1 Zborovođi. Po napjevu “Tijesci”. Asafov. Kliknite Bogu, našoj jakosti, kličite Bogu Jakovljevu!

Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

2 Nek' zazvuče žice, nek' se čuje bubanj, svirajte u milozvučnu harfu s citarom!

Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

3 Zatrubite u rog za mlađaka, za uštapa, na svetkovinu našu!

Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

4 Jer to je propis Izraelu, zapovijed Boga Jakovljeva.

Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

5 Takav je zakon dao Josipu kad je izlazio iz zemlje Egipta.

Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

6 Šapat tajnovit čuh: “Oslobodih od tereta rame njegovo, ruke su mu slobodne od košare.

Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

7 U tjeskobi si zavapio i ja te izbavih; iz gromovna oblaka odgovorih tebi, iskušah te kod voda meripskih.

V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)

8 Slušaj, puče moj, i ja ću te opomenuti: o, da me poslušaš, Izraele!

Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

9 Nek' ne bude u tebe drugog boga i ne klanjaj se bogu tuđem!

A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

10 Ja sam Jahve, Bog tvoj koji te izvedoh iz Egipta: otvori svoja usta da ih napunim!”

Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

11 “Ali moj narod ne slušaše glasa moga, Izrael me ne posluša.

Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

12 Zato ga pustih okorjelom srcu njegovu: neka hodi kako mu se hoće!

A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

13 O, kad bi me narod moj slušao, kad bi Izrael putovima mojim hodio,

Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

14 brzo bih pokorio dušmane njegove, ruku bih svoju okrenuo na protivnike njegove.

Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

15 Oni što ga sada mrze dodvarali bi mu se i njihov bi udes bio zapečaćen zauvijek.

A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.

16 A svoj narod hranio bih pšenicom najboljom i sitio ga medom iz pećine.

A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.