Psalmi 74
1 Poučna pjesma. Asafova. Zašto si, Bože, posve zabacio, zašto kiptiš gnjevom na ovce paše svoje?
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2 Sjeti se zajednice koju si davno stekao, plÓemena koje namače kao svoju baštinu i brda Siona gdje si Šator svoj udario!
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3 Korakni k ruševinama vječnim - sve je u Svetištu razorio neprijatelj.
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4 Protivnici tvoji vikahu posred skupštine tvoje, znakove svoje postaviše k'o pobjedne znakove.
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5 Bijahu kao oni koji mašu sjekirom po guštari,
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6 sjekirom i maljem vrata mu razbijali.
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7 Ognju predadoše Svetište tvoje, do zemlje oskvrnuše Prebivalište tvoga imena.
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8 Rekoše u srcu: “Istrijebimo ih zajedno; spalite sva svetišta Božja na zemlji!”
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9 Ne vidimo znakova svojih, proroka više nema, i nitko među nama ne zna dokle ...
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10 Dokle će se još, o Bože, dušmanin rugati? Hoće li protivnik dovijeka prezirati ime tvoje?
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11 Zašto povlačiš ruku, zašto u krilu sakrivaš desnicu svoju?
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12 No Bog je moj kralj od davnine, on koji posred zemlje spasava!
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13 Ti svojom silom rasječe more, smrska glave nakazama u vodi.
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14 Ti si Levijatanu glave zdrobio, dao ga za hranu nemanima morskim.
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15 Ti si dao da provre izvor i bujica, ti si presušio rijeke nepresušne.
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16 Tvoj je dan i noć je tvoja, ti učvrsti mjesec i sunce;
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17 ti sazda sve granice zemlji, ti stvori ljeto i zimu.
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18 Spomeni se ovoga: dušmanin ti se rugaše, Jahve, i bezumni narod pogrdi ime tvoje.
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19 Ne predaj jastrebu život grlice svoje, i život svojih siromaha ne zaboravi zauvijek!
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20 Pogledaj na Savez svoj, jer svi su zakuci zemlje puni tmina i nasilja.
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21 Ne daj da jadnik otiđe postiđen: neka siromah i ubog hvale ime tvoje!
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22 Ustani, Bože, zauzmi se za svoju parnicu, spomeni se pogrde koju ti bezumnik svaki dan nanosi.
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23 Ne zaboravi vike neprijatelja svojih: buka buntovnika još se diže k tebi!
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
