Psalmi 73

1 Psalam. Asafov Kako je dobar Bog čestitima, Bog onima koji su čista srca!

Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

2 A meni umalo noge ne posrnuše, zamalo koraci ne okliznuše,

Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

3 jer zločincima zavidjeh motreći sreću grešnika.

Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

4 Nikakvu patnju ne snose, pretilo je tijelo njihovo.

Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

5 Ne žive u mukama smrtnika, ljudske ih nevolje ne biju.

V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

6 Stoga je oholost ogrlica vratu njihovu, a nasilje haljina koja ih pokriva.

Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

7 Iz pretila srca izlazi opakost njihova, srca im se prelijevaju ispraznim tlapnjama.

Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

8 Podsmjehuju se i zlobno govore, nasiljem prijete odozgo.

Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

9 Ustima na nebo nasrću, a jezik se njihov obara na zemlju.

Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

10 Zato moj narod za njima leti i srče obilne vode

A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

11 pa veli: “Kako da dozna Bog? Spoznaje li Svevišnji?”

Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

12 Eto, takvi su grešnici: uvijek spokojni, bogatstvo zgrću.

Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

13 Jesam li, dakle, samo ja uzalud čuvao srce čisto i u nedužnosti prao ruke

Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

14 kad sam primao udarce svaki dan i kaznu jutro za jutrom?

Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

15 Da sam kazao: “Govorit ću kao i oni”, izdao bih rod sinova tvojih.

Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

16 Promišljah tada da bih spoznao: al' mi se učini mučno u očima mojim

Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

17 sve dok ne nađoh ulaz u Božje svetinje pa prozreh kakav im je svršetak.

Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

18 Zaista, na klizavu stazu ti ih postavljaš, u propast ih obaraš.

Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

19 Kako učas propadoše, nestaše, užas ih izjede!

Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

20 Kao što čovjek prezire san kad se probudi, tako ćeš, Gospode, prezreti lik im kada ustaneš.

Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

21 Kad mi duša bijaše ojađena, a bubrezi probodeni,

Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

22 bezumnik bijah bez razbora, k'o živinče pred tobom.

Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

23 Al' ću odsad uvijek biti s tobom, jer ti prihvati desnicu moju:

A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

24 vodit ćeš me po naumu svojem da me zatim uzmeš u slavu svoju.

Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

25 Koga ja imam u nebu osim tebe? Kad sam s tobom, ne veselim se zemlji.

Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

26 Malaksalo mi tijelo i srce: okrilje srca moga, i baštino moja, o Bože, dovijeka!

Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

27 Doista, propast će oni koji se udaljuju od tebe, istrebljuješ svakog tko ti se iznevjeri.

Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

28 A meni je milina biti u Božjoj blizini, imati sklonište svoje u Jahvi. Pripovijedat ću sva tvoja djela na vratima Kćeri sionske.

Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.