Psalmi 58

1 Zborovođi. Po napjevu “Ne pogubi!” Davidov. Miktam. Zar doista krojite pravdu, vi moćni, zar sudite pravo, sinovi ljudski?

Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?

2 Ne, već bezakonje smišljeno činite, po zemlji vam ruke dijele nepravde.

Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

3 Na krivu su putu bezbošci od krila majčina, na krivu su putu lašci od utrobe.

Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

4 U njima je otrov kao u zmije, kao u ljutice što uši začepljuje

Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,

5 da glas čarobnjakov ne čuje ni glas bajača vješta bajanju.

Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

6 O Bože, polomi im zube u ustima; razbij, o Jahve, čeljusti lavićima!

Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

7 K'o vode što hitro otječu neka se razliju, k'o zgažena trava neka se osuše.

Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,

8 Nek' budu k'o puž koji se pužuć' rastoči, k'o pometnut plot nek' sunca ne vide.

Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

9 Prije nego vam kotlovi trnje osjete, dok je zeleno, neka ga vihor odnese.

Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.

10 Radostan će biti pravednik kad ugleda odmazdu, noge će prati u krvi zlotvora.

I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.

11 I reći će ljudi: “Pravednik plod svoj ima! Još ima Boga da sudi na zemlji!”

Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.