Psalmi 38

1 Psalam. Davidov. Za spomen. Jahve, u srdžbi svojoj nemoj ne karati, i nemoj me kazniti u svojemu gnjevu.

Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

2 Strijele se tvoje u me zabodoše, ruka me tvoja teško pritisnu:

Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

3 na tijelu mi ništa zdravo nema zbog gnjeva tvog, od grijeha mojih mira mi nema kostima.

Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

4 Zloće moje glavu su mi nadišle, kao preteško breme tište me.

Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

5 Rane moje zaudaraju i gnjiju zbog bezumnosti moje.

Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

6 Pogurih se sav i zgrčih, povazdan lutam žalostan.

Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

7 Moji bokovi puni su ognjice, na tijelu mi ništa zdravo nema.

Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

8 Iscrpljen sam i satrven posve, stenjem od jecanja srca svojega.

Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

9 O Gospode, sve su mi želje pred tobom, i vapaji moji nisu ti skriveni.

Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

10 Srce mi udara silno, snaga me ostavlja i svjetlost vida očinjeg gasi se.

Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

11 Prijatelji i drugovi od rana mojih uzmakoše, i moji najbliži stoje daleko.

Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

12 Namještaju mi zamke oni koji mi život vrebaju, koji mi žele nesreću, propašću mi prijete i uvijek smišljaju prijevare.

Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

13 A ja sam kao gluh i ništa ne čujem i, kao nijem, usta ne otvaram.

Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

14 Postadoh k'o čovjek koji ne čuje i koji u ustima nema odgovora.

Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

15 Jer u tebe se, o Jahve, uzdam, ti ćeš me uslišati, Jahve, Bože moj!

Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

16 Rekoh: “Nek' se ne raduju nada mnom; kad mi noga posrne, nek' se ne uzdižu nada mnom!”

Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

17 Jer umalo ne propadoh, i moja je bol svagda preda mnom.

Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

18 Bezakonje svoje ja priznajem i pun sam žalosti zbog grijeha svojega.

A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

19 A koji su bez razloga protiv mene, moćni su, i mnogi su koji me mrze nepravedno.

Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

20 Za dobro zlom mi uzvraćaju, protive mi se što tražim dobro.

A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

21 O Jahve, ne ostavljaj me! Bože moj, ne udaljuj se od mene!

Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.

22 Požuri se meni u pomoć, Gospode, spase moj!

Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.