Psalmi 35
1 Davidov. Optuži, Jahve, tužitelje moje i napadni one koji mene napadaju!
Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2 Stavi oklop, uzmi štit svoj i ustani meni u pomoć!
Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3 Zavitlaj kopljem i presretni progonitelje moje, reci mojoj duši: “Ja sam tvoje spasenje.”
Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4 Nek' se smetu i postide koji život moj traže, nek' uzmaknu i nek' se posrame koji mi propast snuju!
Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5 Nek' budu k'o pljeva na vjetru kad ih Anđeo Jahvin potjera!
Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6 Mračni i skliski bili im putovi kad ih Anđeo Jahvin bude gonio!
Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7 Bez razloga napeše mi mrežu, bez razloga grob duši mojoj iskopaše.
Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8 Propast će ih stići iznenada, u mrežu koju napeše sami će se uhvatiti, past će u jamu što je iskopaše!
Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9 A moja će duše klicati u Jahvi, radovat će se u spasenju njegovu.
Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10 Sve će kosti moje govoriti: Tko je, Jahve, poput tebe koji ubogog spasavaš od silnika, jadnika i siromaha od pljačkaša?
A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11 Ustadoše svjedoci opaki: pitaju me za ono što ne znam.
Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12 Vraćaju mi zlo za dobro, duša moja zapada u osamu.
Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13 U bolesti njihovoj nosio sam kostrijet, dušu svoju postom morio, i molitva mi se u krilo vraćala.
Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14 Kao za prijateljem, za bratom - obilažah tužan; od žalosti se pogurih kao onaj što za majkom žali.
Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15 A sada kad posrnuh ja, oni se raduju, skupiše se protiv mene da udare iznenada, i bez prestanka oni me razdiru.
Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16 Ruglom na ruglo iskušavaju me i zubima škripaju na mene.
S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17 O Jahve, dokle ćeš gledati? Istrgni mi dušu nasrtajima njihovim, otmi lavovima jedino dobro moje!
Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18 Zahvalit ću ti u velikom zboru, slavit ću te među pukom brojnim.
I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19 Nek' se ne raduju nada mnom dušmani nepravedni, nek' ne namiguju očima oni koji me nizašto mrze!
Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20 Jer oni ne misle o miru, već spletke snuju protiv mirnih u zemlji.
Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21 Razvaljuju svoja usta na me i govore: “Ha, ha, vidjesmo očima svojim!”
Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22 Ti sve vidiš, o Jahve! Nemoj šutjeti! Gospode, od mene se ne udaljuj!
Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23 Preni se, ustani da me obraniš, Bože moj, Gospode, vodi parnicu moju!
Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24 Po svojoj me pravdi sudi, Jahve, Bože moj, nek' se ne raduju nada mnom!
Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25 Nek' ne misle u srcu: “Ispunila nam se želja!” Nek' ne reknu: “Progutali smo ga!”
Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26 Nek' se postide i posrame svi zajedno koji se nesreći mojoj raduju! Nek' se odjenu stidom i sramotom oni koji se podižu na me!
Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27 Nek' radosno kliču kojima je pravo moje na srcu i nek' svagda govore: “Velik je Jahve! Milo mu je spasenje sluge njegova!”
Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28 A moj će jezik kazivati pravdu tvoju i hvalu tebi navijeke.
I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
