Psalmi 22
1 Zborovođi. Po napjevu “Košuta u zoru”. Psalam. Davidov. Bože moj, Bože moj, zašto si me ostavio? Daleko si od ridanja moga.
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2 Bože moj, vičem danju, al'ne odvraćaš; noću vapijem i nema mi počinka.
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3 A ipak, ti u Svetištu prebivaš, Nado Izraelova!
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4 U tebe se očevi naši uzdaše, uzdaše se, i ti ih izbavi;
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5 k tebi su vikali i spasavali se, u tebe se uzdali, i postidjeli se nisu.
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6 A ja, crv sam, a ne čovjek, ruglo ljudi i naroda prezir.
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7 Koji me vode, podruguju se meni, razvlače usne, mašu glavom:
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8 “U Jahvu se on uzda, neka ga sad izbavi, neka ga spasi ako mu omilje!”
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9 Iz krila majčina ti si me izveo, mir mi dao na grudima majke.
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10 Tebi sam predan iz materine utrobe, od krila majčina ti si Bog moj.
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11 Ne udaljuj se od mene, blizu je nevolja, a nikog nema da mi pomogne.
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12 Opkoliše me junci mnogobrojni, bašanski bikovi okružiše mene.
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13 Ždrijela svoja razvaljuju na me k'o lav koji plijen kida i riče.
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14 Kao voda razlih se, sve mi se kosti rasuše; srce mi posta poput voska, topi se u grudima mojim.
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15 Grlo je moje kao crijep suho, i moj se jezik uz nepce slijepi: u prah smrtni bacio si mene.
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16 Opkolio me čopor pasa, rulje me zločinačke okružile. Probodoše mi ruke i noge,
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17 sve kosti svoje prebrojiti mogu, a oni me gledaju i zure na me.
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18 Haljine moje dijele među sobom i kocku bacaju za odjeću moju.
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19 Ali ti, o Jahve, daleko mi ne budi; snago moja, pohiti mi u pomoć!
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20 Dušu moju istrgni maču, iz šapa pasjih život moj.
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21 Spasi me iz ralja lavljih i jadnu mi dušu od rogova bivoljih!
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22 A sada, braći ću svojoj naviještat' ime tvoje, hvalit ću te usred zbora.
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23 “Koji se bojite Jahve, hvalite njega! Svi od roda Jakovljeva, slavite njega! Svi potomci Izraelovi, njega se bojte!
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24 Jer nije prezreo ni zaboravio muku jadnika, i nije sakrio lice svoje od njega; kad ga je zazvao, on ga je čuo.”
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25 Zato ću te hvaliti u zboru veliku, pred vjernicima tvojim izvršit' zavjete.
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26 Siromasi će jesti i nasitit će se, hvalit će Jahvu koji traže njega: nek' živi srce vaše dovijeka!
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27 Spomenut će se i Jahvi se vratit' svi krajevi zemlje; pred njim će n§icÄe pasti sve obitelji pogana.
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28 Jer Jahvino je kraljevstvo, on je vladar pucima.
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29 Njemu će se jedinom klanjati svi koji snivaju u zemlji, pred njim se sagnuti svi koji u prah silaze. I moja će duša za njega živjeti,
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30 njemu će služiti potomstvo moje. O Gospodu će se pripovijedat'
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
31 slijedećem koljenu, o njegovoj pravdi naviještati narodu budućem: “Ovo učini Jahve!”
Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
