Psalmi 2

1 Zašto se bune narodi, zašto puci ludosti snuju?

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Ustaju kraljevi zemaljski, knezovi se rotÄe protiv Jahve i Pomazanika njegova:

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 “Skršimo okove njihove i jaram njihov zbacimo!”

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Smije se onaj što na nebu stoluje, Gospod im se podruguje.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Tad im veli u svom gnjevu, žestinom ih on zbunjuje:

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 “TÓa ja kralja svog postavih nad Sionom, svojom svetom gorom.”

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Obznanjujem odluku Jahvinu: Gospodin mi reče: “Ti si sin moj, danas te rodih.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Zatraži samo, i dat ću ti puke u baštinu, i u posjed krajeve zemaljske.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Vladat ćeš njima palicom gvozdenÄom i razbit ih kao sud lončarski.”

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 Opametite se sada, vi kraljevi, Urazumite se, suci zemaljski.

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Služite Jahvi sa strahom, s trepetom se pokorite njemu,

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 da se ne razgnjevi te ne propadnete na putu, kad uskoro plane srdžba njegova. Blago svima koji se njemu utječu!

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.