Psalmi 17

1 Molitva. Davidova. Počuj, Jahve pravedni, i vapaj mi poslušaj, usliši molitvu iz usta iskrenih!

Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

2 Od tebe nek' mi dođe presuda, tvoje oči vide što je pravo.

Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

3 Istraži mi srce, pohodi noću, ognjem me iskušaj, al' u meni nećeš nać' bezakonja. Ne zgriješiše usta moja

Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

4 kao što griješe ljudi: po riječima usta tvojih čuvah putove Zakona.

Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

5 Korak mi čvrsto prionu za tvoje staze, ne zasta mi noga na putima tvojim.

Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

6 Zazivam te, Bože, ti ćeš me uslišit': prikloni mi uho i čuj riječi moje.

Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

7 Proslavi na meni dobrotu svoju, ti koji od dušmana izbavljaš one što se utječu desnici tvojoj.

Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

8 Čuvaj me k'o zjenicu oka, sakrij me u sjenu krila svojih

Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

9 od zlotvora što na me nasrću. Dušmani me bijesni opkoljuju,

Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

10 bešćutno srce zatvaraju i ustima zbore naduto,

Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

11 Koraci njini sad me okružuju, smjeraju da me na zemlju obore;

Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

12 slični lavu dok se, zinuv, na plijen obara i laviću što vreba u potaji.

Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

13 Ustani, Jahve, presretni ga i obori, od grešnika mi život mačem spasi,

Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

14 a rukom od ljudi, Gospodine: od ljudi kojih je dio ovaj život, kojima želudac puniš dobrima; kojih su sinovi siti, a djeci daju što im pretekne.

Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

15 A ja ću u pravdi gledati lice tvoje, i jednom kad se probudim, sit ću ga se nagledati.

Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.