Psalmi 107
1 Hvalite Jahvu jer je dobar, jer je dovijeka ljubav njegova!
Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Tako nek' reknu svi otkupljenici koje Jahve otkupi iz ruke dušmanske
Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
3 i koje skupi iz svih zemalja, s istoka i sa zapada, sa sjevera i s juga.
A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
4 Lutahu pustinjom, u samoći pustoj, puta ne nalazeć' do naseljena grada.
Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
5 Gladni su bili, žeđu izmoreni, duša je klonula u njima.
Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
6 Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi, i on ih istrže iz svih nevolja.
Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
7 Pravim ih putem pÓovede da stignu ka gradu naseljenu.
A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
8 Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
9 Jer gladnu dušu on nasiti, dušu izgladnjelu on napuni dobrima.
Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
10 U mraku sjeđahu i u tmini, sputani bijedom i gvožđima,
Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
11 jer su prkosili besjedama Božjim i prezreli naum Svevišnjega.
Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
12 Srce im stoga skrši patnjama: posrtahu, a ne bješe nikog da im pomogne.
Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
13 Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi i on ih istrže iz svih nevolja.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
14 Izvede ih iz tmina i mraka, raskide okove njihove.
Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
15 Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
16 Jer razbi vrata mjedena i gvozdene polomi zasune.
Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
17 Zbog svojih bezakonja bolovahu oni, ispaštajuć' svoje opačine:
Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
18 svako se jelo gadilo duši njihovoj, do vrata smrti oni dođoše.
Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
19 Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi i on ih istrže iz svih nevolja.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
20 Riječ svoju posla da ih ozdravi i život im spasi od jame grobne.
Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
21 Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
22 Nek' prinose žrtve zahvalnice i kličući nek' djela njegova kazuju!
A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
23 Oni koji lađama zaploviše morem da po vodama silnim trguju:
Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
24 oni vidješe djela Jahvina, čudesa njegova na pučini.
Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
25 On reče i olujni se vjetar uzvitla što u visinu diže valove mora.
Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
26 Do neba se dizahu, u bezdan se spuštahu, u nevolji duša im ginula.
Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
27 Teturahu i posrtahu kao pijani, sva ih je mudrost izdala.
Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
28 Tada zavapiše Jahvi u svojoj tjeskobi i on ih istrže iz svih nevolja.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
29 Smiri oluju u tih povjetarac, valovi morski umukoše.
Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
30 Obradovaše se tišini, u željenu luku on ih povede.
I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
31 Neka hvale Jahvu za dobrotu njegovu, za čudesa njegova sinovima ljudskim!
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
32 Neka ga uzvisuju u narodnom zboru, neka ga hvale u vijeću staraca!
Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
33 On pretvori rijeke u pustinju, a izvore vodene u žednu zemlju;
Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
34 plodonosnu zemlju u slanu pustaru zbog zloće žitelja njezinih.
Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
35 On obrati pustinju u jezero, a zemlju suhu u vodene izvore
Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
36 i naseli ondje izgladnjele te podigoše grad gdje će živjeti.
I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
37 Zasijaše njive, posadiše vinograde što im doniješe obilnu ljetinu.
Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
38 I on ih blagoslovi te se namnožiše silno i stada im se ne smanjiše.
Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
39 Prorijeđeni bjehu i prezreni pod teretom patnja i nevolja.
A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
40 Onaj što izlijeva prezir na knezove pusti ih da po bespuću pustom lutaju.
Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
41 Iz nevolje pÓodiže ubogog i obitelji k'o stada ÓumnožÄi.
Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
42 Videć' to, čestiti neka se raduju, a zloća neka sebi usta začepi!
Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
43 Tko je mudar nek' o svemu tom razmišlja i nek' uvidi dobrotu Jahvinu!
Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
