Psalmi 106
1 Aleluja! Hvalite Jahvu jer je dobar, jer je vječna ljubav njegova!
Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Tko će izreć' djela moći Jahvine, tko li mu iskazat' sve pohvale?
Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3 Blaženi što drže naredbe njegove i čine pravo u svako doba!
Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4 Sjeti me se, Jahve, po dobroti prema svome puku, pohodi me spasenjem svojim
Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5 da uživam sreću izabranih tvojih, da se radujem radosti naroda tvoga, da tvojom se baštinom ponosim.
Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6 Zgriješismo kao oci naši, činismo bezakonje, bezbožno radismo.
Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7 Oci naši u Egiptu, nehajni za čudesa tvoja, ne spominjahu se velike ljubavi tvoje, već na Svevišnjeg digoše se na Crvenom moru.
Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8 Al' on ih izbavi rad' imena svoga da pokaže silu svoju.
A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9 Zapovjedi Crvenome moru, i presahnu ono, provede ih izmed valÄa kao kroz pustinju.
Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10 Iz ruku mrzitelja njih izbavi, oslobodi iz ruku dušmana.
A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11 I prekriše vode neprijatelje njine, ne ostade nijednoga od njih.
V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12 Vjerovahu riječima njegovim i hvale mu pjevahu.
A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13 Zaboraviše brzo djela njegova, ne uzdaše se u volju njegovu.
Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14 Pohlepi se daše u pustinji, iskušavahu Boga u samoći.
Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15 I dade im što iskahu, al' u duše njine on groznicu posla.
I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16 Zavidješe tada Mojsiju u taboru, Aronu, kog posveti Jahve.
Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17 Otvori se zemlja, Datana proždrije, Abiramovo pokri mnoštvo.
Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18 Oganj pade na sve mnoštvo njino i zlotvore plamen sažga.
A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
19 Načiniše tele na Horebu, klanjahu se liku od zlata slivenu.
Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
20 Zamijeniše Slavu svoju likom bika što proždire travu.
A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
21 Zaboraviše Boga, koji ih izbavi u Egiptu znamenja čineći
Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
22 i čudesa u Kamovoj zemlji i strahote na Crvenome moru.
A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
23 Već namisli da ih satre, al' Mojsije, izabranik njegov, zauze se za njih da srdžbu mu odvrati, te ih ne uništi.
Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
24 Prezreše oni zemlju željkovanu ne vjerujuć' njegovoj riječi.
Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
25 Mrmljahu pod šatorima svojim, ne poslušaše glasa Jahvina.
A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
26 Zakle se tada podignutom rukom: sve će ih pokosit' u pustinji,
A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
27 potomstvo njino međ' narode razbacat', njih razasut' po zemljama.
A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
28 Posvetiše se Baal Peoru i jedoše žrtve bogova mrtvih.
Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
29 Razjariše ga nedjelima svojim, i on na njih pošast baci.
A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
30 Al' se Pinhas diže, sud izvrši i pošasti nesta tada.
Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
31 U zasluge to mu uđe u sva pokoljenja dovijeka.
Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
32 Razjariše ga opet kraj voda meripskih, i Mojsija zlo pogodi zbog njih,
Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
33 jer mu duh već ogorčiše, nesmotrenu riječ izusti.
Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
34 I ne istrijebiše naroda za koje im Jahve bješe naredio.
K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
35 S poganima miješahu se, naučiše djela njina.
Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
36 Štovahu likove njihove, koji im postaše zamka.
A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
37 Žrtvovahu sinove svoje i svoje kćeri zlodusima.
Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
38 Prolijevahu krv nevinu, krv sinova i kćeri svojih, koje žrtvovahu likovima kanaanskim. Zemlja bješe krvlju okaljana,
A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
39 djelima se svojim uprljaše, učiniše preljub svojim nedjelima.
I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
40 Na svoj narod Jahve srdžbom planu, zgadi mu se njegova baština.
Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
41 Predade ih u ruke pogana te vladahu njima mrzitelji njini.
A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
42 Mučili ih neprijatelji i tlačili rukom svojom.
A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
43 Prečesto ih izbavljaše, al' ga razjariše naumima svojim: pokošeni bjehu za bezakonja svoja.
Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
44 On pogleda opet na nevolju njinu kad njihove molitve začu
A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
45 i sjeti se svog Saveza s njima, sažali se na njih u velikom milosrđu svome.
Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
46 Učini da nađu milost u onih što ih bjehu zarobili.
Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
47 Spasi nas, Jahve, Bože naš, i saberi nas od bezbožnih naroda da slavimo tvoje sveto ime, da se tvojom slavom ponosimo.
Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
48 Blagoslovljen Jahve, Bog Izraelov, od vijeka dovijeka! I sav narod neka kaže: “Amen! Aleluja!”
Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
