Mudre Izreke 29
1 Čovjek koji, po opomeni, ostaje tvrdoglav, u tren će se slomiti, i neće mu biti spasa.
Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 Narod se veseli kad se množe pravednici, a puk uzdiše kad zavlada opaki.
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 Čovjek koji ljubi mudrost, veseli oca svoga, a koji se druži s bludnicama, rasipa imetak.
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 Kralj pravicom održava državu, a ruši je čovjek koji nameće daće.
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 Čovjek koji laska bližnjemu svome razapinje mrežu stopama njegovim.
Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 U grijehu je zamka zlu čovjeku, a pravednik likuje i veseli se.
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 Pravednik razumije pravo malenih, a opaki ne shvaća spoznaju.
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8 Podsmjevači uzbunjuju grad, a mudri stišavaju srdžbu.
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 Kad se mudrac parbi s bezumnikom, il' se srdio, il' se smijao, svejednako mira nema.
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10 Krvopije mrze poštenoga, a pravednici mu se za život brinu.
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 Bezumnik izlijeva sav svoj gnjev, a mudrac susteže svoju srdžbu.
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12 Ako vladalac posluša riječ lažljivu, sve mu sluge postaju opake.
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13 Siromah se i gulikoža susreću: Jahve obojici prosvjetljuje oči.
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14 Kralj koji sudi siromasima po istini ima prijesto čvrst dovijeka.
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15 Šiba i ukor podaruju mudrost, a razuzdan mladić sramoti majku svoju.
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 Kad se množe opaki, množi se i grijeh, ali pravednici promatraju propast njihovu.
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17 Ukori sina svoga, i zadovoljit će te i dati radost duši tvojoj.
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 Kad objave nema, narod se razuzda, a blago onome tko se drži Zakona!
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19 Samim se riječima sluga ne popravlja, jer se ne pokorava iako umom shvaća.
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20 Jesi li vidio čovjeka brza na riječima? I bezumnik ima više nade nego on.
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21 Tko mazi slugu svoga od djetinjstva bit će mu poslije neposlušan.
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22 Gnjevljiv čovjek zameće svađu, a naprasit čovjek počini mnoge grijehe.
Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23 Oholost ponizuje čovjeka, a ponizan duhom postiže časti.
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24 Tko s lupežom plijen dijeli, mrzi sebe samog: čuje proklinjanje i ništa ne otkriva.
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25 Strah čovjeku postavlja zamku, a tko se uzda u Jahvu, nalazi okrilje.
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26 Mnogi traže milost vladaočevu, ali Jahve dijeli pravdu svakome.
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 Nepravednik je mrzak pravednicima, a pravednik je mrzak opakima.
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
