Mudre Izreke 24
1 Ne zavidi opakim ljudima niti želi da budeš s njima.
Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.
2 Jer im srce smišlja nasilje i usne govore o nedjelu.
Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.
3 Mudrošću se zida kuća i razborom utvrđuje,
Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.
4 i po znanju se pune klijeti svakim blagom dragocjenim i ljupkim.
Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.
5 Bolji je mudar od jakoga i čovjek razuman od silne ljudine.
Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.
6 Jer s promišljanjem se ide u boj i pobjeda je u mnoštvu savjetnika.
Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.
7 Previsoka je bezumnomu mudrost: zato na sudu ne otvara usta svojih!
Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.
8 Tko smišlja zlo zove se učitelj podmukli.
Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.
9 Ludost samo grijeh snuje, i podrugljivac je mrzak ljudima.
Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.
10 Kloneš li u dan bijede, bijedna je tvoja snaga.
Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.
11 Izbavi one koje vode u smrt; i spasavaj one koji posrćući idu na stratište.
Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?
12 Ako kažeš: “Nismo za to znali”, ne razumije li onaj koji ispituje srca? I ne znade li onaj koji ti čuva dušu? I ne plaća li on svakomu po njegovim djelima?
Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?
13 Jedi med, sine moj, jer je dobar, i saće je slatko nepcu tvome.
Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.
14 Takva je, znaj, i mudrost tvojoj duši: ako je nađeš, našao si budućnost i nada tvoja neće propasti.
Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.
15 Ne postavljaj, opaki, zasjede stanu pravednikovu, ne čini nasilja boravištu njegovu;
Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.
16 jer padne li pravednik i sedam puta, on ustaje, a opaki propadaju u nesreći.
Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.
17 Ne veseli se kad padne neprijatelj tvoj i ne kliči srcem kada on posrće,
Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,
18 da ne bi vidio Jahve i za zlo uzeo i obratio srdžbu svoju od njega.
Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.
19 Nemoj se srditi zbog zločinaca, nemoj zavidjeti opakima,
Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.
20 jer zao čovjek nema budućnosti, svjetiljka opakih gasi se.
Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.
21 Boj se Jahve, sine moj, i kralja: i ne buni se ni protiv jednoga ni protiv drugoga.
Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.
22 Jer iznenada provaljuje nesreća njihova i tko zna kad će doći propast njihova.
Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?
23 I ovo je od mudraca: Ne valja biti pristran na sudu.
Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.
24 Tko opakomu veli: “Pravedan si”, proklinju ga narodi i kunu puci;
Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.
25 a oni koji ga ukore nalaze zadovoljstvo, i na njih dolazi blagoslov sreće.
Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.
26 U usta ljubi tko odgovara pošteno.
Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.
27 Svrši svoj posao vani i uredi svoje polje, potom i kuću svoju zidaj.
Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.
28 Ne svjedoči lažno na bližnjega svoga: zar ćeš varati usnama svojim?
Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.
29 Ne reci: “Kako je on meni učinio, tako ću i ja njemu; platit ću tom čovjeku po djelu njegovu!”
Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.
30 Prolazio sam mimo polje nekog lijenčine i mimo vinograd nekog luđaka,
Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,
31 i gle, sve bijaše zaraslo u koprive, i sve pokrio čkalj, i kamena ograda porušena.
A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.
32 Vidjeh to i pohranih u srcu, promotrih i uzeh pouku:
A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.
33 “Još malo odspavaj, još malo odrijemaj, još malo podvij ruke za počinak,
Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
34 i doći će tvoje siromaštvo kao skitač i oskudica kao oružanik!”
V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
