Matej 9
1 I ušavši u lađu, preplovi i dođe u svoj grad.
Ježíš tedy vstoupil opět do člunu, vrátil se na druhý břeh a přišel do Kafarnaum.
2 Kad gle, doniješe mu uzetoga koji je ležao na nosiljci. Vidjevši njihovu vjeru, reče Isus uzetomu: “Hrabro, sinko, otpuštaju ti se grijesi!”
Na nosítkách k němu přinesli ochrnutého člověka. Ježíš viděl jejich víru, a tak řekl nemocnému: „Už se netrap, chlapče! Tvé hříchy jsou ti odpuštěny!“
3 A gle, neki od pismoznanaca rekoše u sebi: “Ovaj huli!”
Ale někteří z učitelů zákona se nad tím pozastavovali: „To jsou prázdná slova. Na to má právo jen Bůh.“
4 Prozrevši njihove misli, Isus reče: “Zašto snujete zlo u srcima?
Ježíš však prohlédl jejich myšlenky a obrátil se k nim: „Myslíte si, že zůstalo jen při slovech, když jsem mu odpustil hříchy? Dokážu vám, že moje slovo má moc.“Nato se obrátil k ochrnutému: „Vstaň a odnes svá nosítka domů!“
5 Ta što je lakše reći: 'Otpuštaju ti se grijesi' ili reći: 'Ustani i hodi'?
6 Ali da znate: vlastan je Sin Čovječji na zemlji otpuštati grijehe!” Tada reče uzetomu: “Ustani, uzmi nosiljku i pođi kući!”
7 I on usta te ode kući.
8 Kad mnoštvo to vidje, zaprepasti se i poda slavu Bogu koji takvu vlast dade ljudima.
Lidé nad tím žasli a děkovali Bohu, že dal člověku takovou moc.
9 Odlazeći odande, ugleda Isus čovjeka zvanog Matej gdje sjedi u carinarnici. I kaže mu: “Pođi za mnom!” On usta i pođe za njim.
Cestou odtud uviděl Ježíš muže jménem Matouš, jak vybírá poplatky. „Pojď se mnou a staň se mým učedníkem!“vyzval ho. Matouš hned vstal a následoval ho.
10 Dok je Isus bio u kući za stolom, gle, mnogi carinici i grešnici dođoše za stol s njime i njegovim učenicima.
Později při hostině v Matoušově domě přišlo také mnoho celníků a lidí pochybné pověsti, aby poznali Ježíše a jeho učedníky.
11 Vidjevši to, farizeji stanu govoriti: “Zašto vaš učitelj jede s carinicima i grešnicima?”
Zbožné farizeje to popudilo: „Jak si váš mistr může sednout k jednomu stolu s takovými lidmi?“
12 A on, čuvši to, reče: “Ne treba zdravima liječnika, nego bolesnima.
Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře potřebují nemocní a ne zdraví.
13 Hajdete i proučite što znači: Milosrđe mi je milo, a ne žrtva. Ta ne dođoh zvati pravednike, nego grešnike.”
Zamyslete se nad tím, co znamená to staré slovo Písma: Nechci vaše oběti a dary, ale chci, abyste byli milosrdní. Nepřišel jsem schvalovat vaši bezúhonnost, ale zvát hříšníky k pokání.“
14 Tada pristupe k njemu Ivanovi učenici govoreći: “Zašto mi i farizeji postimo, a učenici tvoji ne poste?”
Potom přišli za Ježíšem žáci Jana Křtitele s otázkou: „My a farizejové často držíme půst. Proč se tvoji učedníci také nepostí, jak je zvykem zbožných lidí?“
15 Nato im Isus reče: “Mogu li svatovi tugovati dok je s njima zaručnik? Doći će već dani kad će im se ugrabiti zaručnik, i tada će postiti!”
Ježíš jim odpověděl: „Žádá někdo po svatebčanech, aby byli smutní a odmítali jídlo, dokud je ženich mezi nimi? Kdyby někdo ženicha odvlekl, bude po svatebním veselí. I moji učedníci se jednou postí, až přijde pravý čas. Nový život z Boha se nedá vtěsnat do starých zvyků a forem.
16 “A nitko ne stavlja krpe od sirova sukna na staro odijelo, jer zakrpa vuče s odijela pa nastane još veća rupa.”
To je podobné, jako kdyby někdo přišil na staré šaty záplatu z neseprané látky. Co se stane? Záplata vytrhne chatrné tkanivo a díra se ještě zvětší.
17 “I ne ulijeva se novo vino u stare mješine. Inače se mješine proderu, vino prolije, a mješine propadnu. Nego, novo se vino ulijeva u nove mješine pa se oboje sačuva.”
Mladé víno přece také nedáváte do měchů ze staré kůže, jinak by popraskaly a obojí by přišlo nazmar. Nové víno potřebuje nové měchy!“
18 Dok im on to govoraše, gle, pristupi neki glavar, pokloni mu se do zemlje i reče: “Kći mi, evo, umrije, ali dođi, stavi ruku na nju, i oživjet će.”
Zatímco Ježíš mluvil, přišel jeden z představených místní synagogy a poklonil se mu. „Moje dcera právě zemřela, “řekl, „ale ty jí můžeš zase vrátit život. Pojď, polož na ni ruku a vrátíš jí život.“
19 Isus usta te s učenicima pođe za njim.
Ježíš i jeho učedníci šli s ním.
20 I gle, neka žena koja bolovaše dvanaest godina od krvarenja priđe odostraga i dotaknu se skuta njegove haljine.
Vtom však jedna žena, již dvanáct let postižená krvácením, se k Ježíšovi zezadu přiblížila a dotkla se okraje jeho roucha.
21 Mislila je: “Dotaknem li se samo njegove haljine, spasit ću se.”
Myslela si: Když se alespoň dotknu jeho šatu, určitě se uzdravím.
22 A Isus se okrenu i vidjevši je reče: “Hrabro, kćeri, vjera te tvoja spasila.” I žena bi spašena od toga časa.
Ježíš se však otočil, podíval se na ni a řekl: „Raduj se, tvá víra tě zachránila.“A opravdu, v tu chvíli byla žena zbavena svého trápení.
23 I uđe Isus u kuću glavarovu. Ugleda svirače i bučno mnoštvo pa
Pak Ježíš došel k domu onoho představeného synagogy, kde hrála pohřební hudba a naříkal shromážděný dav.
24 reče: “Odstupite! Djevojka nije umrla, nego spava.” Oni mu se podsmjehivahu.
Řekl jim: „Jděte všichni pryč! Smrt té dívky pomine jako spánek.“Ale nikdo ho nebral vážně a vysmívali se mu.
25 A kad je svijet bio izbačen, uđe on, primi djevojku za ruku i ona bi uskrišena.
Když byl dům konečně vyklizen, Ježíš vešel, vzal děvčátko za ruku a ono vstalo.
26 I razglasi se to po svem onom kraju.
Zpráva o tom se rychle roznesla po celém kraji.
27 Kad je Isus odlazio odande, pođu za njim dva slijepca vičući: “Smiluj nam se, Sine Davidov!”
Na cestě odtud se k Ježíšovi přidali dva slepci a volali: „Kriste, králi, slituj se nad námi!“
28 A kad uđe u kuću, pristupe mu slijepci. Isus im kaže: “Vjerujete li da mogu to učiniti?” Kažu mu: “Da, Gospodine!”
Šli za ním až do domu. Ježíš se jich zeptal: „Opravdu věříte, že vám mohu vrátit zrak?“
29 Tada se dotače njihovih očiju govoreći: “Neka vam bude po vašoj vjeri.”
„Určitě, Pane, “ujišťovali ho slepci. Dotkl se jejich očí a řekl: „Staň se vám, jak věříte.“
30 I otvoriše im se oči. A Isus im poprijeti: “Pazite da nitko ne dozna!”
V tu chvíli prohlédli. Pak jim důrazně přikázal: „Nechte si to pro sebe, ať se nikdo o tom nedoví!“
31 Ali oni, izišavši, razniješe glas o njemu po svem onom kraju.
Ale oni chodili po celém kraji a všude o něm mluvili.
32 Tek što oni iziđoše, gle, doniješe mu njemaka opsjednuta.
Sotva odešli, přivedli k Ježíšovi němého člověka, posedlého zlým duchem.
33 Pošto izagna đavla, progovori njemak. Mnoštvo se čudom čudilo i govorilo: “Nikada se takvo što ne vidje u Izraelu!”
Ježíš démona vyhnal a němý začal mluvit. Zástupem proběhla vlna údivu: „Nikdy se v Izraeli nic podobného nedělo!“
34 A farizeji govorahu: “Po poglavici đavolskome izgoni đavle.”
Farizejové to však vysvětlovali: „Vyhání ďábly, protože je ve spojení s jejich vládcem.“
35 I obilazio je Isus sve gradove i sela učeći po njihovim sinagogama, propovijedajući Evanđelje o Kraljevstvu i liječeći svaku bolest i svaku nemoć.
Potom Ježíš procházel všemi městy i vesnicemi, učil v tamních synagogách a kázal radostnou zvěst o Božím království. A kamkoliv přišel, všude uzdravoval nemoci všeho druhu.
36 Vidjevši mnoštvo, sažali mu se nad njim jer bijahu izmučeni i ophrvani kao ovce bez pastira.
Když se tak díval na zástupy lidí stojící před ním, bylo mu jich líto, protože nevěděli, na koho se obrátit a kde hledat pomoc. Byli jako ovce bez pastýře.
37 Tada reče svojim učenicima: “Žetve je mnogo, a radnika malo.
Svým učedníkům řekl: „Ti všichni patří Bohu jako úroda svému hospodáři. Je však málo ženců.
38 Molite dakle gospodara žetve da pošalje radnike u žetvu svoju.”
Proto proste Pána, ať pošle pracovníky na své žně.“
