Marko 7
1 Skupe se oko njega farizeji i neki od pismoznanaca koji dođoše iz Jeruzalema.
Jednou za Ježíšem přišli z Jeruzaléma farizejové a učitelé zákona.
2 I opaze da neki njegovi učenici jedu kruh nečistih, to jest neopranih ruku.
Všimli si, že jeho učedníci nedodržují obřad umývání rukou před jídlem a tak porušují židovskou tradici.
3 A farizeji i svi Židovi ne jedu ako prije temeljito ne operu ruke; drže se predaje starih.
Židé a zvláště znalci zákona úzkostlivě lpěli na zvycích svých předků a nedotkli se jídla dříve, než si pečlivě umyli ruce.
4 Niti s trga što jedu ako prije ne operu. Mnogo toga još ima što zbog predaje drže: pranje čaša, vrčeva i lonaca.
A když přišli z trhu, vždy se umyli celí, než se pustili do přípravy pokrmů. Stejně pečliví byli i při omývání číší, džbánů a kuchyňského nádobí. Už po staletí dodržovali mnoho podobných předpisů.
5 Zato farizeji i pismoznanci upitaju Isusa: “Zašto tvoji učenici ne postupaju po predaji starih, nego nečistih ruku blaguju?”
Teď tedy dotírali na Ježíše: „Proč tvoji učedníci nedodržují zvyky našich předků a jedí neumytýma rukama?“
6 A on im reče: “Dobro prorokova Izaija o vama, licemjeri, kad napisa: Ovaj me narod usnama časti, a srce mu je daleko od mene.
„Pokrytci!“odrazil je. „Pravdivě o vás řekl Izajáš: ‚Ústa mají plná Boha, ale srdce prázdné.
7 Uzalud me štuju naučavajući nauke - uredbe ljudske.
Jejich obřady jsou k ničemu, jejich učení nic než lidské výmysly.‘
8 Napustili ste zapovijed Božju, a držite se predaje ljudske.”
Opomíjíte skutečné Boží příkazy a nahrazujete je svými předpisy.
9 Još im govoraše: “Lijepo! Dokidate Božju zapovijed da biste sačuvali svoju predaju.
Vždyť vy vlastně rušíte Boží zákon ve jménu svých tradic.
10 Mojsije doista reče: Poštuj oca svoga i majku svoju. I: Tko prokune oca ili majku, smrću neka se kazni.
Tak například Mojžíš vám tlumočil toto přikázání Božího zákona: ‚Měj v úctě svého otce i svou matku.‘K tomu dodal, že každý, kdo by třeba jen nadával svým rodičům, propadá trestu smrti.
11 A vi velite: 'Rekne li tko ocu ili majci: Pomoć koja te od mene ide neka bude 'korban', to jest sveti dar',
Vy však připouštíte, aby člověk zanedbával své rodiče, kteří potřebují pomoc, jestliže má výmluvu: ‚Nemohu se o vás postarat, protože to, co z mého výdělku mělo patřit vám, jsem odevzdal jako příspěvek v chrámu.‘
12 takvome više ne dopuštate ništa učiniti za oca ili majku.
13 Tako dokidate riječ Božju svojom predajom, koju sami sebi predadoste. I još štošta tomu slično činite.”
Tak stavíte svoje názory nad Boží zákon. A to je jenom jeden příklad z mnoha.“
14 Tada ponovno dozove mnoštvo i stane govoriti: “Poslušajte me svi i razumijte!
Pak k sobě přivolal zástup lidí a řekl jim:
15 Ništa što izvana ulazi u čovjeka ne može ga onečistiti, nego što iz čovjeka izlazi - to ga onečišćuje.
„Poslouchejte mě a snažte se porozumět. To, co sníte, nemůže nijak ublížit vaší duši; ničíte ji však, když se zabýváte nečistými a zlými myšlenkami a šíříte je kolem sebe.“
16 Tko ima uši da čuje, neka čuje!”
17 I kad od mnoštva uđe u kuću, upitaše ga učenici za prispodobu.
Když potom vešel do nějakého domu, aby si odpočinul, začali se ho učedníci vyptávat na význam toho, co právě řekl.
18 I reče im: “Tako? Ni vi ne razumijete? Ne shvaćate li da čovjeka ne može onečistiti što u nj ulazi
„Ani vy tomu nerozumíte?“divil se Ježíš. „Nechápete, že duši člověka nemůže uškodit to, co snědl?
19 jer mu ne ulazi u srce, nego u utrobu te izlazi u zahod?” Tako on očisti sva jela.
Vždyť jídlo neznečišťuje nitro; projde jen žaludkem a vychází ven.“
20 Još dometnu: “Što iz čovjeka izlazi, te onečišćuje čovjeka.
K tomu připojil: „Člověku škodí to, co pochází z jeho nitra.
21 Ta iznutra, iz srca čovječjega, izlaze zle namisli, bludništva, krađe, ubojstva,
Tam se líhnou zlé myšlenky, necudnost,
22 preljubi, lakomstva, opakosti, prijevara, razuzdanost, zlo oko, psovka, uznositost, bezumlje.
nevěra, krádež, vražda, sobectví, zlost, podlost, sprostota, závist, urážky, pýcha a všelijaké výstřednosti.
23 Sva ta zla iznutra izlaze i onečišćuju čovjeka.”
To je to zlo, které vychází z nitra člověka a odděluje ho od Boha.“
24 Odande otiđe u kraj tirski. I uđe u neku kuću. Htio je da nitko ne sazna, ali se nije mogao sakriti,
Když opustil Ježíš Galileu, odešel na sever do pohanské Fénicie, kde se ubytoval v jednom domě. Chtěl utajit svou přítomnost, ale bylo to marné; už se o něm vědělo i tam.
25 nego odmah doču žena koje kćerkica imaše duha nečistoga. Ona dođe i pade mu pred noge.
Tak o něm uslyšela i jedna Syroféničanka.
26 A žena bijaše Grkinja, Sirofeničanka rodom. I moljaše ga da joj iz kćeri istjera zloduha.
Přišla a prosila ho na kolenou, aby uzdravil její pomatenou dceru.
27 A on joj govoraše: “Pusti da se prije nasite djeca! Ne priliči uzeti kruh djeci i baciti ga psićima.”
Ježíš jí odpověděl: „Přišel jsem především pro ty, kdo se hlásí k živému Bohu. Nech nejprve najíst děti. Nebylo by správné vzít jim jídlo a hodit je štěňatům.“
28 A ona će mu: “Da, Gospodine! Ali i psići ispod stola jedu od mrvica dječjih.”
Žena se však nevzdala: „To je pravda, Pane, ale i štěňata sbírají pod stolem, co dětem upadne.“
29 Reče joj: “Zbog te riječi idi, izišao je iz tvoje kćeri zloduh.”
„Když to vidíš tak, “řekl jí, „jdi klidně domů, tvoje dcera je zdravá.“
30 I ode kući te nađe dijete gdje leži na postelji, a zloduh je bio izišao.
Vrátila se tedy domů, kde nalezla dítě, jak klidně spí, beze stopy pomatenosti.
31 Zatim se ponovno vrati iz krajeva tirskih pa preko Sidona dođe Galilejskom moru, u krajeve dekapolske.
Z Fénicie se Ježíš vracel velikou oklikou zpět ke Genezaretskému jezeru, až se ocitl na území Desítiměstí.
32 Donesu mu nekoga gluhog mucavca pa ga zamole da stavi na nj ruku.
Tamější lidé k němu přivedli hluchoněmého člověka a žádali, aby ho uzdravil.
33 On ga uzme nasamo od mnoštva, utisne svoje prste u njegove uši, zatim pljune i dotakne se njegova jezika.
Ježíš si vzal muže stranou od zástupu. Nasliněným prstem se dotkl jeho jazyka a vložil mu své prsty do uší. (To byla jeho řeč k hluchoněmému.)
34 Upravi pogled u nebo, uzdahne i kaže mu: “Effata!” - to će reći: “Otvori se!”
Pak se Ježíš krátce pomodlil a zvolal: „Otevři se!“
35 I odmah mu se otvoriše uši i razdriješi spona jezika te stade govoriti razgovijetno.
V té chvíli začal muž slyšet a srozumitelně mluvit.
36 A Isus im zabrani da nikome ne kazuju. No što im je on više branio, oni su to više razglašavali
Pak Ježíš žádal všechny shromážděné, aby se o tom nikomu nezmiňovali; ale čím více jim to zakazoval, tím více o tom mluvili, protože se s něčím podobným ještě nesetkali.
37 i preko svake mjere zadivljeni govorili: “Dobro je sve učinio! Gluhima daje čuti, nijemima govoriti!”
Lidé žasli a říkali: „To už je schopen napravit všechno, když hluchým vrací sluch a němým řeč.“
