Marko 3
1 Uđe ponovno u sinagogu. Bio je ondje čovjek usahle ruke.
I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou.
2 A oni vrebahu hoće li ga Isus u subotu izliječiti, da ga optuže.
I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali.
3 On kaže čovjeku usahle ruke: “Stani na sredinu!”
I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Vstaň a pojď sem do prostředku.
4 A njima će: “Je li subotom dopušteno činiti dobro ili činiti zlo, život spasiti ili pogubiti?” No oni su šutjeli.
I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Ale oni mlčeli.
5 A on, ražalošćen okorjelošću srca njihova, srdito ih ošinu pogledom pa reče tom čovjeku: “Ispruži ruku!” On ispruži - i ruka mu zdrava!
A pohleděv na ně vůkol hněvivě, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ruka jeho zdravá, jako i druhá.
6 Farizeji iziđu i dadnu se odmah s herodovcima na vijećanje protiv njega kako da ga pogube.
A vyšedše farizeové, hned s herodiány radu učinili proti Ježíšovi, kterak by ho zahubili.
7 Isus se s učenicima povuče k moru. Za njim je išao silan svijet iz Galileje. I iz Judeje,
Ježíš pak s učedlníky svými poodšel k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva,
8 iz Jeruzalema, iz Idumeje, iz Transjordanije i iz okolice Tira i Sidona - silno je mnoštvo čulo što čini i nagrnulo k njemu.
I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu.
9 Stoga reče učenicima neka mu se zbog mnoštva pripravi lađica da ga ne bi zgnjeli.
I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli, pro zástup, aby ho tak netiskli.
10 Jer mnoge je ozdravio pa su se svi koji bijahu pogođeni kakvim zlom bacali na nj da bi ga se dotakli.
Nebo mnohé uzdravoval, takže naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli jaké neduhy.
11 A nečisti duhovi, čim bi ga spazili, padali bi preda nj i vikali: “Ti si Sin Božji!”
A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi Syn Boží.
12 A on im se oštro prijetio da ga ne prokazuju.
A on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali.
13 Uziđe na goru i pozove koje sam htjede. I dođoše k njemu.
I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu.
14 I ustanovi dvanaestoricu da budu s njime i da ih šalje propovijedati
I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, aby je poslal kázati,
15 s vlašću da izgone đavle.
A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství:
16 Ustanovi dakle dvanaestoricu: Šimuna, kojemu nadjenu ime Petar,
A nejprve Šimona, jemuž dal jméno Petr,
17 i Jakova Zebedejeva i Ivana, brata Jakovljeva, kojima nadjenu ime Boanerges, to jest Sinovi groma,
A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi, )
18 i Andriju i Filipa i Bartolomeja i Mateja i Tomu i Jakova Alfejeva i Tadeja i Šimuna Kananajca
A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananejského,
19 i Judu Iškariotskoga, koji ga izda.
A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů.
20 I dođe Isus u kuću. Opet se skupi toliko mnoštvo da nisu mogli ni jesti.
A vtom opět sšel se zástup, takže nemohli ani chleba pojísti.
21 Čuvši to, dođoše njegovi da ga obuzdaju jer se govorilo: “Izvan sebe je!”
A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul.
22 I pismoznanci što siđoše iz Jeruzalema govorahu: “Beelzebula ima, po poglavici đavolskom izgoni đavle.”
Zákoníci pak, kteříž byli přišli od Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.
23 A on ih dozva pa im u prispodobama govoraše: “Kako može Sotona Sotonu izgoniti?
A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati?
24 Ako se kraljevstvo u sebi razdijeli, ono ne može opstati.
A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to.
25 Ili: ako se kuća u sebi razdijeli, ona ne može opstati.
A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi.
26 Ako je dakle Sotona sam na sebe ustao i razdijelio se, ne može opstati, nego mu je kraj.
Tak jestliže jest povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře.
27 Nitko, dakako, ne može u kuću jakoga ući i oplijeniti mu pokućstvo ako prije jakoga ne sveže. Tada će mu kuću oplijeniti!”
Nižádný nemůže nádobí silného reka, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prve silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.
28 Doista, kažem vam, sve će se oprostiti sinovima ljudskima, koliki god bili grijesi i hule kojima pohule.
Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,
30 Jer govorahu: “Duha nečistoga ima.”
Nebo pravili: Že ducha nečistého má.
31 I dođu majka njegova i braća njegova. Ostanu vani, a k njemu pošalju neka ga pozovu.
Tedy přišla matka jeho a bratří, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali.
32 Oko njega je sjedjelo mnoštvo. I reknu mu: “Eno vani majke tvoje i braće tvoje, traže te!”
A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe.
33 On im odgovori: “Tko je majka moja i braća moja?”
Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?
34 I okruži pogledom po onima što su sjedjeli oko njega u krugu i kaže: “Evo majke moje, evo braće moje!
A obezřev učedlníky vůkol sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.
35 Tko god vrši volju Božju, on mi je brat i sestra i majka.”
Nebo kdož by koli činil vůli Boží, tenť jest bratr můj, i sestra, i matka má.
