Luka 19
1 I uđe u Jerihon. Dok je njime prolazio,
Potom Ježíš vešel do Jericha.
2 eto čovjeka imenom Zakej. Bijaše on nadcarinik, i to bogat.
Žil tam vrchní výběrčí daní Zacheus, velký boháč.
3 Želio je vidjeti tko je to Isus, ali ne mogaše od mnoštva jer je bio niska stasa.
Chtěl za každou cenu vidět Ježíše, ale protože sám byl malé postavy a okolo Ježíše se tísnily davy lidí,
4 Potrča naprijed, pope se na smokvu da ga vidi jer je onuda imao proći.
předběhl průvod a vylezl na strom; odtamtud ho vyhlížel.
5 Kad Isus dođe na to mjesto, pogleda gore i reče mu: “Zakeju, žurno siđi! Danas mi je proboraviti u tvojoj kući.”
Když Ježíš došel až k tomu místu, podíval se vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, chci dnes být tvým hostem.“
6 On žurno siđe i primi ga sav radostan.
Zacheus slezl, jak nejrychleji uměl a plný radosti si odváděl Ježíše domů.
7 A svi koji to vidješe stadoše mrmljati: “Čovjeku se grešniku svratio!”
Lidé se posmívali: „Jde na návštěvu k takovému hříšníkovi!“
8 A Zakej usta i reče Gospodinu: “Evo, Gospodine, polovicu svog imanja dajem siromasima! I ako sam koga u čemu prevario, vraćam četverostruko.”
Tu se Zacheus zastavil a obrátil na Ježíše: „Pane, polovinu svého majetku rozdám chudým a koho jsem okradl, tomu to čtyřnásobně vynahradím.“
9 Reče mu na to Isus: “Danas je došlo spasenje ovoj kući jer i on je sin Abrahamov!
Nato Ježíš řekl: „Dnes se pro tohoto muže a jeho rodinu všechno mění. Teď plným právem patří k Božímu lidu.
10 Ta Sin Čovječji dođe potražiti i spasiti izgubljeno!”
Přišel jsem hledat a zachránit právě ty ztracené.“
11 Kako su oni to slušali, dometnu on prispodobu - zato što bijaše nadomak Jeruzalemu i oni mislili da će se umah pojaviti kraljevstvo Božje.
Tyto události a to, že měl Ježíš namířeno do Jeruzaléma, vedlo lidi k domněnce, že se nyní ujme své vlády.
12 Reče dakle: “Neki je ugledan čovjek imao otputovati u daleku zemlju da primi svoje kraljevstvo pa da se vrati.
Jak to doopravdy bude, jim Ježíš naznačil následujícím vyprávěním: „Jeden vznešený muž odešel daleko za hranice své vlasti, aby se tam dal korunovat a vrátil se zpět jako král.
13 Dozva svojih deset slugu, dade im deset mna i reče: 'Trgujte dok ne dođem.'
Předtím si však zavolal svých deset úředníků, dal každému z nich určitý obnos a řekl: ‚Nenechte je ležet ladem a snažte se jimi něco získat.‘
14 A njegovi ga građani mrzili te poslaše za njim poslanstvo s porukom: 'Nećemo da se ovaj zakralji nad nama.'”
Někteří občané ho však nenáviděli, a proto žádali: ‚Nechceme, aby byl naším králem.‘
15 “Kad je on primio kraljevstvo i vratio se, naredi da mu dozovu one sluge kojima je predao novac da sazna što su zaradili.”
Vladař se však přesto vrátil s královskou hodností. Ihned si dal předvolat úředníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, jak hospodařili.
16 “Pristupi prvi i reče: 'Gospodaru, tvoja mna donije deset mna.'
Přišel první a řekl: ‚Pane, získal jsem desetkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘
17 Reče mu: 'Valjaš, slugo dobri! U najmanjem si bio vjeran, vladaj nad deset gradova!'
Král ho pochválil: ‚Výborně, jsi dobrý hospodář. Nešlo o mnoho a obstál jsi. Svěřuji ti proto vládu nad deseti městy.‘
18 Dođe i drugi govoreći: 'Mna je tvoja, gospodaru, donijela pet mna.'
Přišel druhý úředník, aby vykázal zisk: ‚Pane, mám pro tebe pětkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘
19 I tomu reče: 'I ti budi nad pet gradova!'”
I toho král pochválil a svěřil mu správu nad pěti městy.
20 “Treći, opet dođe govoreći: 'Gospodaru, evo ti tvoje mne. Držao sam je pohranjenu u rupcu.
Pak přišel další a řekl: ‚Pane, vím, že jsi přísný,
21 Bojao sam te se jer si čovjek strog: uzimaš što nisi pohranio, žanješ što nisi posijao.'”
a tak jsem se bál o tvůj majetek. Dobře jsem ho ukryl a tady ti ho vracím nedotčený.‘
22 “Kaže mu: 'Iz tvojih te usta sudim, zli slugo! Znao si da sam čovjek strog, da uzimam što nisam pohranio i žanjem što nisam posijao?
Král mu řekl: ‚Tvá vlastní slova tě soudí, lenochu. Věděl jsi, co jsem nařídil, a nesplnil jsi to.
23 Zašto onda nisi uložio moj novac u novčarnicu? Ja bih ga po povratku podigao s dobitkom.'
Proč jsi moje peníze alespoň neuložil na úrok?‘
24 Nato reče nazočnima: 'Uzmite od njega mnu i dajte onomu koji ih ima deset.'
Pak řekl okolostojícím: ‚Vezměte ty peníze od něho a dejte je tomu, kdo získal desetinásobek.‘
25 Rekoše mu: 'Gospodaru, ta već ima deset mna!'
Namítali: ‚Pane, vždyť ten už má dost.‘
26 Kažem vam: svakomu koji ima još će se dati, a od onoga koji nema oduzet će se i ono što ima.
Král odpověděl: ‚Každému, kdo se osvědčí, bude ještě přidáno, ale ten, kdo se neosvědčí, přijde o všechno.
27 A moje neprijatelje - one koji me ne htjedoše za kralja - dovedite ovamo i smaknite ih pred mojim očima!'”
A mé nepřátele, kteří mne nechtěli za panovníka, popravte!‘“
28 Rekavši to, nastavi put uzlazeći u Jeruzalem.
Když skončil svoje vypravování, pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
29 Kad se približi Betfagi i Betaniji, uz goru koja se zove Maslinska, posla dvojicu učenika
V blízkosti dvora Betfage u Betanie pod Olivovou horou vyzval dva své učedníky: „Jděte naproti do městečka. Najdete tam uvázané oslátko, na kterém dosud nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte.
30 govoreći: “Hajdete u selo pred vama. Čim uđete u nj, naći ćete privezano magare koje još nitko nije zajahao. Odriješite ga i dovedite.
31 Upita li vas tko: 'Zašto driješite?', ovako recite: 'Gospodinu treba.'”
Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: ‚Pán ho potřebuje.‘“
32 Oni koji bijahu poslani otiđoše i nađoše kako im bijaše rekao.
Ti dva šli a nalezli všechno tak, jak Ježíš řekl.
33 I dok su driješili magare, rekoše im gospodari: “Što driješite magare?”
Když oslátko odvazovali, přišli majitelé a ptali se, proč to dělají.
34 Oni odgovore: “Gospodinu treba.”
Odpověděli: „Pán ho potřebuje.“
35 I dovedoše ga Isusu i staviše svoje haljine na magare te posjednuše Isusa.
Přivedli oslíka, pokryli mu hřbet svými plášti a posadili na něj Ježíše.
36 I kuda bi on prolazio, prostirali bi po putu svoje haljine.
Ostatní lidé stlali dokonce své pláště na cestu, kudy jel.
37 A kad se već bio približio obronku Maslinske gore, sve ono mnoštvo učenika, puno radosti, poče iza glasa hvaliti Boga za sva silna djela što ih vidješe:
Když začali sestupovat z Olivové hory, zmocnilo se zástupu nadšení; děkovali Bohu za všechny divy, které na vlastní oči viděli.
38 “Blagoslovljen Kralj, Onaj koji dolazi u ime Gospodnje! Na nebu mir! Slava na visinama!”
Provolávali: „Sláva králi, Bůh ho posílá! Nebe je smířeno, sláva!“
39 Nato mu neki farizeji iz mnoštva rekoše: “Učitelju, prekori svoje učenike.”
Byli tam také někteří farizejové a ti mu domlouvali: „Pokárej své učedníky, aby se takhle nerouhali.“
40 On odgovori: “Kažem vam, ako ovi ušute, kamenje će vikati!”
Ježíš odpověděl: „Jestliže oni zmlknou, bude volat kamení.“
41 Kad se približi i ugleda grad, zaplaka nad njim
Když se před Ježíšem otevřel pohled na Jeruzalém, vstoupily mu slzy do očí a plný smutku
42 govoreći: “O kad bi i ti u ovaj dan spoznao što je za tvoj mir!
řekl: „Město, kéž bys alespoň dnes pochopilo, co ti může přinést pokoj. Ty však nic nechápeš,
43 Ali sada je sakriveno tvojim očima. Doći će dani na tebe kad će te neprijatelji tvoji opkoliti opkopom, okružit će te i pritijesniti odasvud.
a tak přijde den, kdy tě obklíčí nepřátelé a oblehnou tě.
44 Smrskat će o zemlju tebe i djecu tvoju u tebi. I neće ostaviti u tebi ni kamena na kamenu zbog toga što nisi upoznao časa svoga pohođenja.”
Nakonec tě srovnají se zemí a tvé syny pobijí, protože jsi nerozeznalo čas, kdy k tobě přichází Bůh.“
45 Ušavši u Hram, stane izgoniti prodavače.
V Jeruzalémě vešel do chrámu a hned za branou narazil na ty, kdo tam prodávali. Začal je vyhánět
46 Kaže im: “Pisano je: Dom moj bit će Dom molitve, a vi od njega načiniste pećinu razbojničku!”
se slovy: „Je psáno, že tento chrám je svaté místo pro modlitby, a vy jste z něho udělali tržiště.“
47 I danomice naučavaše u Hramu. A glavari su svećenički i pismoznanci tražili kako da ga pogube, a tako i prvaci narodni,
Po několik dní se Ježíš vracel do chrámu a učil tam. Velekněží a vykladači zákona se ho chtěli za podpory předních občanů Jeruzaléma zmocnit a připravit ho o život,
48 ali nikako naći što da učine jer je sav narod visio o njegovoj riječi.
ale nevěděli, jak to udělat, protože lid ho miloval a rád mu naslouchal.
