Luka 17
1 I reče svojim učenicima: “Nije moguće da ne dođu sablazni, no jao onome po kom dolaze;
Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí.
2 je li s mlinskim kamenom o vratu strovaljen u more, korisnije mu je, nego da sablazni jednoga od ovih malenih.
Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých.
3 Čuvajte se!” “Pogriješi li tvoj brat, prekori ga; ako se obrati, oprosti mu.
Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.
4 Pa ako se sedam puta na dan ogriješi o tebe i sedam se puta obrati tebi govoreći: 'Žao mi je!', oprosti mu.”
A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.
5 Apostoli zamole Gospodina: “Umnoži nam vjeru!”
I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.
6 Gospodin im odvrati: “Da imate vjere koliko je zrno gorušičino, rekli biste ovom dudu: 'Iščupaj se s korijenom i presadi se u more!' I on bi vas poslušao.”
I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.
7 “Tko će to od vas reći sluzi svomu, oraču ili pastiru, koji se vrati s polja: 'Dođi brzo i sjedni za stol?'
Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Pojď a seď za stůl?
8 Neće li mu naprotiv reći: 'Pripravi što ću večerati pa se pripaši i poslužuj mi dok jedem i pijem; potom ćeš ti jesti i piti?'
Ale zdali raději nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij?
9 Zar duguje zahvalnost sluzi jer je izvršio što mu je naređeno?
Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se.
10 Tako i vi: kad izvršite sve što vam je naređeno, recite: 'Sluge smo beskorisne! Učinismo što smo bili dužni učiniti!'”
Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.
11 Dok je tako putovao u Jeruzalem, prolazio je između Samarije i Galileje.
I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.
12 Kad je ulazio u neko selo, eto mu u susret deset gubavaca. Zaustave se podaleko
A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka.
13 i zavape: “Isuse, Učitelju, smiluj nam se!”
A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.
14 Kad ih Isus ugleda, reče im: “Idite, pokažite se svećenicima!” I dok su išli, očistiše se.
Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.
15 Jedan od njih vidjevši da je ozdravio, vrati se slaveći Boga u sav glas.
Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha.
16 Baci se ničice k Isusovim nogama zahvaljujući mu. A to bijaše neki Samarijanac.
A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.
17 Nato Isus primijeti: “Zar se ne očistiše desetorica?
I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět?
18 A gdje su ona devetorica? Ne nađe li se nijedan koji bi se vratio i podao slavu Bogu, osim ovoga tuđinca?”
Nenalezli se k tomu, aby přijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?
19 A njemu reče: “Ustani! Idi! Tvoja te vjera spasila!”
I řekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila.
20 Upitaju ga farizeji: “Kad će doći kraljevstvo Božje?” Odgovori im: “Kraljevstvo Božje ne dolazi primjetljivo.
Otázán pak jsa od zákoníků, kdy přijde království Boží, odpověděl jim a řekl: Nepřijdeť království Boží patrně.
21 Niti će se moći kazati: 'Evo ga ovdje!' ili: 'Eno ga ondje!' Ta evo - kraljevstvo je Božje među vama!”
Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.
22 Zatim reče učenicima: “Doći će dani kad ćete zaželjeti vidjeti i jedan dan Sina Čovječjega, ali ga nećete vidjeti.
I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti jeden den Syna člověka, a neuzříte.
23 Govorit će vam: 'Eno ga ondje, evo ovdje!' Ne odlazite i ne pomamite se!
A dějíť vám: Aj, zde, hle, tamto. Nechoďte, ani následujte.
24 Jer kao što munja sijevne na jednom kraju obzorja i odbljesne na drugom, tako će biti i sa Sinom Čovječjim u Dan njegov.
Nebo jakožto blesk blýskající se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.
25 No prije treba da on mnogo pretrpi i da ga ovaj naraštaj odbaci.”
Ale nejprve musí mnoho trpěti, a potupen býti od národu tohoto.
26 “I kao što bijaše u dane Noine, tako će biti i u dane Sina Čovječjega:
A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.
27 jeli su, pili, ženili se i udavali do dana kad Noa uđe u korablju. I dođe potop i sve uništi.
Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.
28 Slično kao što bijaše u dane Lotove: jeli su, pili, kupovali, prodavali, sadili, gradili.
A též podobně, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.
29 A onog dana kad Lot iziđe iz Sodome, zapljušti s neba oganj i sumpor i sve uništi.
Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel oheň s sirou s nebe, a zahladil všecky.
30 Tako će isto biti u dan kad se Sin Čovječji objavi.”
Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.
31 “U onaj dan tko bude na krovu, a stvari mu u kući, neka ne siđe da ih uzme.
V ten čas kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.
32 I tko bude u polju, neka se ne okreće natrag. Sjetite se žene Lotove!
Pomněte na Lotovu ženu.
33 Tko god bude nastojao život svoj sačuvati, izgubit će ga; a tko ga izgubi, živa će ga sačuvati.”
Nebo kdož by koli hledal život svůj zachovati, ztratíť jej; a kdož by jej koli ztratil, obživíť jej.
34 “Kažem vam, one će noći biti dvojica u jednoj postelji: jedan će se uzeti, drugi ostaviti.
Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
35 Dvije će mljeti zajedno: jedna će se uzeti, druga ostaviti.”
Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.
Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
37 Upitaše ga na to: “Gdje to, Gospodine?” A on im reče: “Gdje bude trupla, ondje će se okupljati i orlovi.”
I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.
