Luka 1
1 Kad već mnogi poduzeše sastaviti izvješće o događajima koji se ispuniše među nama -
Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou,
2 kako nam to predadoše oni koji od početka bijahu očevici i sluge Riječi -
Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli:
3 pošto sam sve, od početka, pomno ispitao, naumih i ja tebi, vrli Teofile, sve po redu napisati
Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,
4 da se tako osvjedočiš o pouzdanosti svega u čemu si poučen.
Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
5 U dane Heroda, kralja judejskoga, bijaše neki svećenik imenom Zaharija iz razreda Abijina. Žena mu bijaše od kćeri Aronovih, a ime joj Elizabeta.
Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
6 Oboje bijahu pravedni pred Bogom: živjeli su besprijekorno po svim zapovijedima i odredbama Gospodnjim.
Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.
7 No nisu imali djeteta jer Elizabeta bijaše nerotkinja, a oboje već poodmakle dobi.
A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
8 Dok je Zaharija jednom po redu svoga razreda obavljao svećeničku službu pred Bogom,
I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
9 ždrijebom ga zapade po bogoslužnom običaju da uđe u Svetište Gospodnje i prinese kad.
Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
10 Za vrijeme kađenice sve je ono mnoštvo naroda vani molilo.
A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
11 A njemu se ukaza anđeo Gospodnji. Stajao je s desne strane kadionoga žrtvenika.
Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
12 Ugledavši ga, Zaharija se prepade i strah ga spopade.
A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
13 No anđeo mu reče: “Ne boj se, Zaharija! Uslišana ti je molitva: žena će ti Elizabeta roditi sina. Nadjenut ćeš mu ime Ivan.
I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
14 Bit će ti radost i veselje i rođenje će njegovo mnoge obradovati.
Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.
15 Bit će doista velik pred Gospodinom. Ni vina ni drugoga opojnog pića neće piti. Duha Svetoga bit će pun već od majčine utrobe.
Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
16 Mnoge će sinove Izraelove obratiti Gospodinu, Bogu njihovu.
A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17 Ići će pred njim u duhu i sili Ilijinoj da obrati srce otaca k sinovima i nepokorne k razumnosti pravednih te spremi Gospodinu narod pripravan.”
Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.
18 Nato Zaharija reče anđelu: “Po čemu ću ja to razaznati. Ta star sam i žena mi poodmakle dobi.”
I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
19 Anđeo mu odgovori: “Ja sam Gabriel koji stojim pred Bogom. Poslan sam da govorim s tobom i da ti donesem ovu radosnu poruku.
I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
20 I evo, budući da nisi povjerovao mojim riječima, koje će se ispuniti u svoje vrijeme, zanijemjet ćeš i nećeš moći govoriti do dana dok se to ne zbude.”
A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
21 Narod je iščekivao Zahariju i čudio se što se toliko zadržao u Svetištu.
Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
22 Kad je napokon izašao, nije im mogao ništa reći pa zaključiše da je u Svetištu imao viđenje. Nastojao im se doduše izraziti znakovima, ali osta nijem.
Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
23 Kad se navršiše dani njegove službe, otiđe kući.
I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
24 Nakon tih dana zatrudnje Elizabeta, njegova žena. Krila se pet mjeseci govoreći:
A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
25 “Evo, to mi je učinio Gospodin u dane kad mu se svidje skinuti s mene sramotu među ljudima.”
Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
26 U šestome mjesecu posla Bog anđela Gabriela u galilejski grad imenom Nazaret
V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
27 k djevici zaručenoj s mužem koji se zvao Josip iz doma Davidova; a djevica se zvala Marija.
Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
28 Anđeo uđe k njoj i reče: “Zdravo, milosti puna! Gospodin s tobom!”
I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
29 Na tu se riječ ona smete i stade razmišljati kakav bi to bio pozdrav.
Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
30 No anđeo joj reče: “Ne boj se, Marijo! Ta našla si milost u Boga.
I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
31 Evo, začet ćeš i roditi sina i nadjenut ćeš mu ime Isus.
A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
32 On će biti velik i zvat će se Sin Svevišnjega. Njemu će Gospodin Bog dati prijestolje Davida, oca njegova,
Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce. (aiōn g165)
34 Nato će Marija anđelu: “Kako će to biti kad ja muža ne poznajem?”
I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
35 Anđeo joj odgovori: “Duh Sveti sići će na te i sila će te Svevišnjega osjeniti. Zato će to čedo i biti sveto, Sin Božji.
A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
36 A evo tvoje rođakinje Elizabete: i ona u starosti svojoj zače sina. I njoj, nerotkinjom prozvanoj, ovo je već šesti mjesec.
A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
37 Ta Bogu ništa nije nemoguće!”
Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.
38 Nato Marija reče: “Evo službenice Gospodnje, neka mi bude po tvojoj riječi!” I anđeo otiđe od nje.
I řekla Maria: Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl.
39 Tih dana usta Marija i pohiti u Gorje, u grad Judin.
Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
40 Uđe u Zaharijinu kuću i pozdravi Elizabetu.
I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
41 Čim Elizabeta začu Marijin pozdrav, zaigra joj čedo u utrobi. I napuni se Elizabeta Duha Svetoga
I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
42 i povika iz svega glasa: “Blagoslovljena ti među ženama i blagoslovljen plod utrobe tvoje!
I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
43 Ta otkuda meni da mi dođe majka Gospodina mojega?
A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
44 Gledaj samo! Tek što mi do ušiju doprije glas pozdrava tvojega, zaigra mi od radosti čedo u utrobi.
Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
45 Blažena ti što povjerova da će se ispuniti što ti je rečeno od Gospodina!”
A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
46 Tada Marija reče: “Veliča duša moja Gospodina,
Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
47 klikće duh moj u Bogu, mome Spasitelju,
A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,
48 što pogleda na neznatnost službenice svoje: odsad će me, evo, svi naraštaji zvati blaženom.
Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
49 Jer velika mi djela učini Svesilni, sveto je ime njegovo!
Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,
50 Od koljena do koljena dobrota je njegova nad onima što se njega boje.
A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
51 Iskaza snagu mišice svoje, rasprši oholice umišljene.
Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
52 Silne zbaci s prijestolja, a uzvisi neznatne.
Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
53 Gladne napuni dobrima, a bogate otpusti prazne.
Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
54 Prihvati Izraela, slugu svoga, kako obeća ocima našim:
Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,
Jakož mluvil otcům našim, Abrahamovi a semeni jeho na věky. (aiōn g165)
56 Marija osta s Elizabetom oko tri mjeseca, a onda se vrati kući.
I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého.
57 Elizabeti se međutim navršilo vrijeme da rodi. I porodi sina.
Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.
58 Kad su njezini susjedi i rođaci čuli da joj Gospodin obilno iskaza dobrotu, radovahu se s njome.
A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
59 Osmoga se dana okupe da obrežu dječaka. Htjedoše ga prozvati imenom njegova oca - Zaharija,
Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
60 no mati se njegova usprotivi: “Nipošto, nego zvat će se Ivan!”
Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
61 Rekoše joj na to: “Ta nikoga nema od tvoje rodbine koji bi se tako zvao.”
I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
62 Tada znakovima upitaju oca kojim ga imenom želi prozvati.
I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
63 On zaiska pločicu i napisa “Ivan mu je ime!” Svi se začude,
A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
64 a njemu se umah otvoriše usta i jezik te progovori blagoslivljajući Boga.
A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
65 Strah obuze sve njihove susjede, a po svem su se Gorju judejskom razglašavali svi ti događaji.
Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
66 I koji su god čuli, razmišljahu o tome pitajući se: “Što li će biti od ovoga djeteta?” Uistinu, ruka Gospodnja bijaše s njime.
A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
67 A Zaharija, otac njegov, napuni se Duha Svetoga i stade prorokovati:
Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka:
68 “Blagoslovljen Gospodin Bog Izraelov, što pohodi i otkupi narod svoj!
Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému.
69 Podiže nam snagu spasenja u domu Davida, sluge svojega,
A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,
Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků, (aiōn g165)
71 spasiti nas od neprijatelja naših i od ruke sviju koji nas mrze;
O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
72 iskazati dobrotu ocima našim i sjetiti se svetog Saveza svojega,
Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
73 zakletve kojom se zakle Abrahamu, ocu našemu: da će nam dati
Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá,
74 te mu, izbavljeni iz ruku neprijatelja, služimo bez straha
Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
75 u svetosti i pravednosti pred njim u sve dane svoje.
V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého.
76 A ti, dijete, prorok ćeš se Svevišnjega zvati jer ćeš ići pred Gospodinom da mu pripraviš putove,
Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
77 da pružiš spoznaju spasenja narodu njegovu po otpuštenju grijeha njihovih,
Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
78 darom premilosrdnog srca Boga našega po kojem će nas pohoditi Mlado sunce s visine
Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti,
79 da obasja one što sjede u tmini i sjeni smrtnoj, da upravi noge naše na put mira.”
Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
80 Dječak je međutim rastao i duhom jačao. Boravio je u pustinji sve do dana svoga javnog nastupa pred Izraelom.
Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
