Tužaljke 5
1 Spomeni se, Jahve, što nas je snašlo, pogledaj, vidi sramotu našu!
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Baština naša pade u ruke strancima, domovi naši pripadoše tuđincima.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Siročad smo: oca nemamo, majke su nam kao udovice.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Vodu što pijemo plaćamo novcem, i za drvo valja nam platiti.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Jaram nam je o vratu, gone nas, iscrpljeni smo, ne daju nam predahnuti.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 Pružamo ruke k Egiptu i Asiriji da se kruha nasitimo.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Oci naši zgriješiše i više ih nema, a mi nosimo krivice njihove.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Robovi nama zapovijedaju, a nitko da nas izbavi iz ruku njihovih.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 Kruh svoj donosimo izlažući život maču u pustinji.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Koža nam gori kao peć užarena, ognjicom od plamena gladi.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Oskvrnuli su žene na Sionu i djevice u gradovima judejskim.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Svojim su rukama vješali knezove, ni lica staračka nisu poštivali.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Mladići su nosili žrvnjeve, djeca padala pod bremenom drva.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Starci su ostavili vrata, mladići više ne sviraju na lirama.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Radosti nesta iz naših srdaca, naš ples se pretvori u tugovanje.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Pao je vijenac s naše glave, jao nama što zgriješismo!
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Evo zašto nam srce boluje, evo zašto nam oči se zastiru:
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 zato što Gora sionska opustje i po njoj se šuljaju šakali.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Ali ti, Jahve, ostaješ zauvijek, tvoj je prijesto od koljena do koljena.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Zašto da nas zaboraviš zauvijek, da nas ostaviš za mnoge dane?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Vrati nas k sebi, Jahve, obratit ćemo se, obnovi dane naše kao što nekoć bijahu.
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 Il' nas hoćeš sasvim zabaciti i na nas se beskrajno srditi?
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
