Ivan 12
1 Šest dana prije Pashe dođe Isus u Betaniju gdje bijaše Lazar koga je Isus uskrisio od mrtvih.
Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdež byl Lazar ten, kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.
2 Ondje mu prirediše večeru. Marta posluživaše, a Lazar bijaše jedan od njegovih sustolnika.
I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s ním.
3 Tada Marija uzme libru prave dragocjene nardove pomasti, pomaže Isusu noge i otare ih svojom kosom. I sva se kuća napuni mirisom pomasti.
Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.
4 Nato reče Juda Iškariotski, jedan od njegovih učenika, onaj koji ga je imao izdati:
Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:
5 “Zašto se ta pomast nije prodala za trista denara i razdala siromasima?”
Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?
6 To ne reče zbog toga što mu bijaše stalo do siromaha, nego što bijaše kradljivac: kako je imao kesu, kradom je uzimao što se u nju stavljalo.
To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.
7 Nato Isus odvrati: “Pusti je! Neka to izvrši za dan mog ukopa!
Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřbu mého zachovala to.
8 Jer siromahe imate uvijek uza se, a mene nemate uvijek.”
Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
9 Silno mnoštvo Židova dozna da je Isus ondje pa se okupi, ne samo zbog Isusa, već i zato da vide Lazara kojega on bijaše uskrisio od mrtvih.
Zvěděl pak zástup veliký z Židů, že by tu byl. I přišli, ne pro Ježíše toliko, ale také aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.
10 A glavari svećenički odlučiše i Lazara ubiti
Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali.
11 jer su zbog njega mnogi Židovi odlazili i vjerovali u Isusa.
Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.
12 Kad je sutradan silan svijet koji dođe na Blagdan čuo da Isus dolazi u Jeruzalem,
Nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,
13 uze palmove grančice i iziđe mu u susret. Vikahu: “Hosana! Blagoslovljen Onaj koji dolazi u ime Gospodnje! Kralj Izraelov.”
Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Hosanna, požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně, král Izraelský.
14 A Isus nađe magarčića i sjede na nj kao što je pisano:
I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:
15 Ne boj se, kćeri Sionska! Evo, kralj tvoj dolazi jašuć na mladetu magaričinu!
Neboj se, dcero Sionská, aj, král tvůj béře se, na oslátku sedě.
16 To učenici njegovi isprva ne razumješe. Ali pošto je Isus bio proslavljen, prisjetiše se da je to bilo o njemu napisano i da mu baš to učiniše.
Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho sprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že to psáno bylo o něm, a že jemu to učinili.
17 Mnoštvo koje bijaše s njime kad Lazara pozva iz groba i uskrisi od mrtvih pronosilo je svjedočanstvo o tome.
Vydával pak svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu, a vzkřísil jej z mrtvých.
18 Stoga mu je i izišao u susret silan svijet: pročulo se da je on učinio to znamenje.
Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.
19 Farizeji nato rekoše među sobom: “Vidite da ništa ne postižete. Eno, svijet ode za njim!”
Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte-li, že nic neprospíváte? Aj, svět postoupil po něm.
20 A među onima koji su se došli klanjati na Blagdan bijahu i neki Grci.
Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.
21 Oni pristupe Filipu iz Betsaide galilejske pa ga zamole: “Gospodine, htjeli bismo vidjeti Isusa.”
Ti tedy přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.
22 Filip ode i kaže to Andriji pa Andrija i Filip odu i kažu Isusu.
Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak zase a Filip pověděli Ježíšovi.
23 Isus im odgovori: “Došao je čas da se proslavi Sin Čovječji.
A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať hodina, aby oslaven byl Syn člověka.
24 Zaista, zaista, kažem vam: ako pšenično zrno, pavši na zemlju, ne umre, ostaje samo; ako li umre, donosi obilat rod.
Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.
25 Tko ljubi svoj život, izgubit će ga. A tko mrzi svoj život na ovome svijetu, sačuvat će ga za život vječni. (aiōnios g166)
Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí. (aiōnios g166)
26 Ako mi tko hoće služiti, neka ide za mnom. I gdje sam ja, ondje će biti i moj služitelj. Ako mi tko hoće služiti, počastit će ga moj Otac.”
Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec.
27 “Duša mi je sada potresena i što da kažem? Oče, izbavi me iz ovoga časa? No, zato dođoh u ovaj čas!
Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.
28 Oče, proslavi ime svoje!” Uto dođe glas s neba: “Proslavio sam i opet ću proslaviti!”
Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe: I oslavil jsem, i ještě oslavím.
29 Mnoštvo koje je ondje stajalo i slušalo govoraše: “Zagrmjelo je!” Drugi govorahu: “Anđeo mu je zborio.”
Ten pak zástup, kterýž tu stál a slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.
30 Isus na to reče: “Ovaj glas nije bio poradi mene, nego poradi vas.”
Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.
31 “Sada je sud ovomu svijetu, sada će knez ovoga svijeta biti izbačen.
Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.
32 A ja kad budem uzdignut sa zemlje, sve ću privući k sebi.”
A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.
33 To reče da označi kakvom će smrću umrijeti.
(To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)
34 Nato mu mnoštvo odgovori: “Mi smo iz Zakona čuli da Krist ostaje zauvijek. Kako onda ti govoriš da Sin Čovječji treba da bude uzdignut? Tko je taj Sin Čovječji?” (aiōn g165)
Odpověděl jemu zástup: My jsme slýchali z zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka? (aiōn g165)
35 Isus im nato reče: “Još je malo vremena svjetlost među vama. Hodite dok imate svjetlost da vas ne obuzme tama. Tko hodi u tami, ne zna kamo ide.
Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas světlo s vámi jest. Choďte, dokud světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.
36 Dok imate svjetlost, vjerujte u svjetlost da budete sinovi svjetlosti!” To Isus doreče, a onda ode i sakri se od njih.
Dokud světlo máte, věřte v světlo, abyste synové světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.
37 Iako je Isus pred njima učinio tolika znamenja, oni ne povjerovaše u njega,
A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však neuvěřili v něho,
38 da se ispuni riječ koju kaza prorok Izaija: Gospodine! Tko povjerova našoj poruci? Kome li se otkri ruka Gospodnja?
Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu, a rámě Páně komu jest zjeveno?
39 Stoga i ne mogahu vjerovati, jer Izaija dalje kaže:
Protoť nemohli věřiti, že opět Izaiáš řekl:
40 Zaslijepi im oči, stvrdnu srca; da očima ne vide, srcem ne razumiju te se ne obrate pa ih ozdravim.
Oslepil oči jejich, a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli, a srdcem nerozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.
41 Reče to Izaija jer je vidio slavu njegovu te o njemu zborio.
To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho, a mluvil o něm.
42 Ipak, mnogi su i od glavara vjerovali u njega, ali zbog farizeja nisu to priznavali: da ne budu izopćeni iz sinagoge.
A ačkoli mnozí i z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali, aby ze školy nebyli vyobcování.
43 Jer više im je bilo do slave ljudske, nego do slave Božje.
Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.
44 A Isus povika: “Tko u mene vjeruje, ne vjeruje u mene, nego u onoga koji me posla;
Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, kterýž mne poslal.
45 i tko vidi mene, vidi onoga koji me posla.
A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.
46 Ja - Svjetlost - dođoh na svijet da nijedan koji u mene vjeruje u tami ne ostane.
Já světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.
47 I sluša li tko moje riječi, a ne čuva ih, ja ga ne sudim. Ja nisam došao suditi svijetu, nego svijet spasiti.
A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasil svět.
48 Tko mene odbacuje i riječi mojih ne prima, ima svoga suca: riječ koju sam zborio - ona će mu suditi u posljednji dan.
Kdož mnou pohrdá, a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.
49 Jer nisam ja zborio sam od sebe, nego onaj koji me posla - Otac - on mi dade zapovijed što da kažem, što da zborim.
Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, kterýž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.
