Job 8
1 Bildan iz Šuaha progovori tad i reče:
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 “Dokad ćeš jošte govoriti tako, dokle će ti riječ kao vihor biti?
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 TÓa zar može Bog pravo pogaziti, može li pravdu izvrnut' Svesilni?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Ako mu djeca tvoja sagriješiše, preda ih zato bezakonju njinu.
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 Al' ako Boga potražiš iskreno i od Svesilnog milost ti izmoliš;
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 ako li budeš čist i neporočan, odsad će svagda on nad tobom bdjeti i obnovit će kuću pravedniku.
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 Bit će malena tvoja sreća prošla prema budućoj što te očekuje.
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 No pitaj samo prošle naraštaje, na mudrost pređa njihovih pripazi.
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 Od jučer mi smo i ništa ne znamo, poput sjene su na zemlji nam dani.
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 Oni će te poučit' i reći ti, iz srca će svog izvući besjede:
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 'Izvan močvare zar će rogoz nići? Zar će bez vode trstika narasti?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 Zeleni se sva, al' i nekošena usahne prije svake druge trave.
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 To je kob svakog tko Boga zaboravi; tako propada nada bezbožnika:
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 Nit je tanana njegovo uzdanje, a ufanje mu kuća paukova.
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 Nasloni li se, ona mu se ljulja, prihvati li se, ona mu se ruši.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Zeleni se i sav na suncu buja, vrt su mu cio mladice prerasle.
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 Svojim korijenjem krš je isprepleo te život crpe iz živa kamena.
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 A kad ga s mjesta njegova istrgnu, ono ga niječe: 'Nikada te ne vidjeh!'
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 I evo gdje na putu sada trune dok drugo bilje već niče iz zemlje.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 Ne, Bog neće odbacit' neporočne, niti će rukom poduprijet' opake.
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 Smijeh će ti opet ispuniti usta, s usana će odjeknuti klicanje.
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 Dušmane će ti odjenut' sramota i šatora će nestat' zlikovačkog.'”
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
