Job 41
1 Zar loviš Levijatana udicom? Zar ćeš mu jezik zažvalit' užetom?
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2 Zar mu nozdrve trskom probost' možeš ili mu kukom probiti vilicu?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3 Hoće li te on preklinjat' za milost, hoće li s tobom blago govoriti?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4 I zar će s tobom savez on sklopiti da sveg života tebi sluga bude?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5 Hoćeš li se s njim k'o s pticom poigrat' i vezat' ga da kćeri razveseliš?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6 Hoće li se za nj cjenkati ribari, među sobom podijelit' ga trgovci?
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7 Možeš li kopljem njemu kožu izbost ili glavu mu probiti ostima?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8 Podigni de ruku svoju na njega: za boj se spremi - bit će ti posljednji!
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9 Zalud je nadu u njega gojiti, na pogled njegov čovjek već pogiba.
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10 Junaka nema da njega razdraži, tko će mu se u lice suprotstavit'?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 Tko se sukobi s njim i živ ostade? Pod nebesima tog čovjeka nema!
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 Prešutjet neću njegove udove, ni silnu snagu, ni ljepotu stasa.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13 Tko mu smije razodjenut' odjeću, tko li kroz dvostruk prodrijeti mu oklop?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14 Tko će mu ralje rastvorit' dvokrilne kad strah vlada oko zubi njegovih?
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15 Hrbat mu je od ljuskavih štitova, zapečaćenih pečatom kamenim.
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16 Jedni uz druge tako se sljubiše da među njima dah ne bi prošao.
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17 Tako su čvrsto slijepljeni zajedno: priljubljeni, razdvojit' se ne mogu.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18 Kad kihne, svjetlost iz njega zapršti, poput zorinih vjeđa oči su mu.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
19 Zublje plamsaju iz njegovih ralja, iskre ognjene iz njih se prosiplju.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 Iz nozdrva mu sukljaju dimovi kao iz kotla što kipi na vatri.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21 Dah bi njegov zapalio ugljevlje, jer mu iz ralja plamenovi suču.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 U šiji leži sva snaga njegova, a ispred njega užas se prostire.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23 Kad se ispravi, zastrepe valovi i prema morskoj uzmiču pučini.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24 Poput pećine srce mu je tvrdo, poput mlinskoga kamena otporno.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 Pregibi tusta mesa srasli su mu, čvrsti su kao da su saliveni.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26 Zgodi li ga mač, od njeg se odbije, tako i koplje, sulica i strijela.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27 Poput slame je za njega željezo, mjed je k'o drvo iscrvotočeno.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28 On ne uzmiče od strelice s luka, stijenje iz praćke na nj k'o pljeva pada.
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29 K'o slamčica je toljaga za njega, koplju se smije kad zazviždi nad njim.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 Crepovlje oštro ima na trbuhu i blato njime ore k'o drljačom.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31 Pod njim vrtlog sav k'o lonac uskipi, uspjeni more k'o pomast u kotlu.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 Za sobom svijetlu ostavlja on brazdu, regbi, bijelo runo bezdan prekriva.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 Ništa slično na zemlji ne postoji i niti je tko tako neustrašiv.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 I na najviše on s visoka gleda, kralj je svakome, i najponosnijim.”
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
