Job 38
1 Nato Jahve odgovori Jobu iz oluje i reče:
Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
2 “Tko je taj koji riječima bezumnim zamračuje božanski promisao?
Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
3 Bokove svoje opaši k'o junak: ja ću te pitat', a ti me pouči.
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
4 Gdje si bio kad zemlju utemeljih? Kazuj, ako ti je znanje sigurno.
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
5 Znaš li tko joj je mjere odredio i nad njom uže mjerničko napeo?
Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
6 Na čemu joj počivaju temelji? Tko joj postavi kamen ugaoni
Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
7 dok su klicale zvijezde jutarnje i Božji uzvikivali dvorjani?
Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
8 Tko li zatvori more vratnicama kad je navrlo iz krila majčina;
Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
9 kad ga oblakom k'o haljom odjenuh i k'o pelenam' ovih maglom gustom;
Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
10 kad sam njegovu odredio među, vrata stavio sa prijevornicama?
Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
11 Dotle, ne dalje, rekao sam njemu, tu nek' se lomi ponos tvog valovlja!
I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
12 Zar si ikad zapovjedio jutru, zar si kazao zori mjesto njeno,
Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
13 da poduhvati zemlju za rubove i da iz nje sve bezbožnike strese;
Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
14 da je pretvori u glinu pečatnu i oboji je k'o kakvu haljinu.
Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
15 Ona uzima svjetlost zlikovcima i pesnicu im lomi uzdignutu.
A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
16 Zar si ti prodro do izvora morskih, po dnu bezdana zar si kad hodio?
Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
17 Zar su ti vrata smrti pokazali; vidje li dveri kraja mrtvih sjena?
Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
18 Zar si prostranstvo zemlje uočio? Govori, ako ti je znano sve to.
Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
19 Koji putovi u dom svjetla vode, na kojem mjestu prebivaju tmine,
Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
20 da ih odvedeš u njine krajeve, da im put k stanu njihovu pokažeš?
Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
21 Ti znadeš to, tÓa davno ti se rodi, tvojih dana broj veoma je velik!
Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
22 Zar si stigao do riznica snijega i zar si tuče spremišta vidio
Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
23 što ih pričuvah za dane nevolje, za vrijeme boja krvava i rata?
Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
24 Kojim li se putem dijeli munja kada iskre po svoj zemlji prosipa?
Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
25 Tko li je jaz iskopao povodnju, tko prokrčio pute grmljavini
Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
26 da bi daždjelo na kraj nenastanjen, na pustinju gdje žive duše nema,
Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
27 da bi neplodnu napojio pustoš, da bi u stepi trava izniknula?
Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
28 Ima li kiša svoga roditelja? Tko je taj koji kapi rose rađa?
Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
29 Iz čijeg li mraz izlazi krila, tko slanu stvara što s nebesa pada?
Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
30 Kako čvrsnu vode poput kamena i led se hvata površja bezdana?
Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
31 Možeš li lancem vezati Vlašiće i razdriješiti spone Orionu,
Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
32 u pravo vrijeme izvesti Danicu, vodit' Medvjeda s njegovim mladima?
Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
33 Zar poznaješ ti zakone nebeske pa da njima moć na zemlji dodijeliš?
Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
34 Zar doviknuti možeš oblacima pa da pljuskovi tebe poslušaju?
Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
35 Zar na zapovijed tvoju munje lijeću i tebi zar se odazivlju: 'Evo nas'?
Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
36 Tko je mudrost darovao ibisu, tko li je pamet ulio u pijetla?
Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
37 Tko to mudro prebrojava oblake i tko nebeske izlijeva mjehove
Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
38 dok se zemlja u tijesto ne zgusne i dok se grude njezine ne slijepe?
Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
39 Zar ćeš ti plijen uloviti lavici ili ćeš glad utažit' lavićima
Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
40 na leglu svojem dok gladni čekaju i vrebaju na žrtvu iz zaklona?
Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší číhajíce?
41 Tko hranu gavranovima pribavlja kad Bogu ptići njegovi cijuču i naokolo oblijeću bez hrane?
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
