Job 34
1 Elihu nastavi svoju besjedu i reče:
Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 “I vi, mudraci, čujte što ću reći, vi, ljudi umni, poslušajte mene,
Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 jer uši nam prosuđuju besjede isto kao što nepce hranu kuša.
Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4 Zajedno ispitajmo što je pravo i razmislimo skupa što je dobro.
Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 Job je utvrdio: 'Ja sam pravedan, ali Bog meni pravdu uskraćuje.
Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6 U pravu sam, a lašcem prave mene, nasmrt prostrijeljen, a bez krivnje svoje!'
Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7 Zar gdje čovjeka ima poput Joba koji porugu pije kao vodu,
Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8 sa zlikovcima koji skupa hodi i s opakima isti dijeli put?
A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 On tvrdi: 'Kakva korist je čovjeku od tog što Bogu ugoditi želi?'
Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10 Stoga me čujte, vi ljudi pametni! Od Boga zlo je veoma daleko i nepravednost od Svemogućega,
A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 te on čovjeku plaća po djelima, daje svakom po njegovu vladanju.
Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12 Odista, Bog zla nikada ne čini, niti Svesilni kad izvrće pravo.
A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13 TÓa tko je njemu povjerio zemlju i vasioni svijet tko je stvorio?
Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14 Kad bi on dah svoj u se povukao, kad bi čitav svoj duh k sebi vratio,
Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15 sva bića bi odjednom izdahnula i u prah bi se pretvorio čovjek.
Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16 Ako razuma imaš, slušaj ovo, prikloni uho glasu riječi mojih.
Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17 Može li vladat' koji mrzi pravo? Najpravednijeg hoćeš li osudit'? -
Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 Onog koji kaže kralju: 'Nitkove!' a odličniku govori: 'Zlikovče!'
Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19 Koji nije spram knezovima pristran i jednak mu je ubog i mogućnik, jer oni su djelo ruku njegovih?
Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20 Zaglave za tren, usred gluhe noći: komešaju se narodi, prolaze; ni od čije ruke moćni padaju.
V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Jer, on nadzire pute čovjekove, pazi nad svakim njegovim korakom.
Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22 Nema toga mraka niti crne tmine gdje bi se mogli zlikovci sakriti.
Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23 Bog nikome unaprijed ne kaže kada će na sud pred njega stupiti.
Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 Bez saslušanja on satire jake i stavlja druge na njihovo mjesto.
Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 TÓa odveć dobro poznaje im djela! Sred noći on ih obara i gazi.
Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26 Ćuškom ih bije zbog zloće njihove na mjestu gdje ih svi vidjeti mogu.
Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27 Jer prestadoše za njime hoditi, zanemariše putove njegove
Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28 goneć uboge da vape do njega i potlačene da k njemu leleču.
Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 Al' miruje li, tko da njega gane? Zastre li lice, tko ga vidjet' može?
(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30 Nad pucima bdi k'o i nad čovjekom da ne zavlada tko narod zavodi.
Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 Kada bezbožnik Bogu svome kaže: 'Zavedoše me, više griješit neću.
Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32 Ne uviđam li, ti me sad pouči, i ako sam kad nepravdu činio, ubuduće ja činiti je neću!'
Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33 Misliš da Bog mora njega kazniti, dok ti zamisli njegove prezireš? Al' kada ti odlučuješ, a ne ja, mudrost nam svoju istresi dÓe sada!
Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 Svi ljudi umni sa mnom će se složit' i svatko razuman koji čuje mene:
Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 Nepromišljeno Job je govorio, u riječima mu neima mudrosti.
Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 Stoga, nek' se Job dokraja iskuša, jer odgovara poput zlikovaca;
Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 a svom grijehu još pobunu domeće, među nama on plješće dlanovima i hule svoje na Boga gomila.”
Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
