Job 33
1 Čuj dakle, Jobe, što ću ti kazati, prikloni uho mojim besjedama.
Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.
2 Evo, usta sam svoja otvorio, a jezik riječi pod nepcem mi stvara.
Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.
3 Iskreno će ti zborit' srce moje, usne će čistu izreći istinu.
Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.
4 TÓa i mene je duh Božji stvorio, dah Svesilnoga oživio mene.
Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.
5 Ako uzmogneš, ti me opovrgni; spremi se da se suprotstaviš meni!
Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.
6 Gle, kao i ti, i ja sam pred Bogom, kao i ti, od gline bjeh načinjen;
Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.
7 zato ja strahom tebe motrit' neću, ruka te moja neće pritisnuti.
Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.
8 Dakle, na moje uši rekao si - posve sam jasno tvoje čuo riječi:
Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:
9 'Nedužan sam i bez ikakva grijeha; prav sam i nema krivice na meni.
Èist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.
10 Al' On izlike protiv mene traži i za svojeg me drži dušmanina.
Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,
11 Noge je moje u klade metnuo, nad svakim mojim on pazi korakom.'
Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.
12 Ovdje, kažem ti, u pravu ti nisi, jer s Bogom čovjek mjerit' se ne može.
Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.
13 Pa zašto s njime zamećeš prepirku što ti na svaku riječ ne odgovara?
Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?
14 Bog zbori nama jednom i dva puta, al' čovjek na to pažnju ne obraća.
Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.
15 U snovima, u viđenjima noćnim, kada san dubok ovlada ljudima i na ležaju dok tvrdo snivaju,
Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,
16 tad on govori na uho čovjeku i utvarama plaši ga jezivim
Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,
17 da ga od djela njegovih odvrati, da u čovjeku obori oholost,
Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,
18 da dušu njegovu spasi od jame i život mu od puta u Podzemlje.
A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.
19 Bolešću on ga kara na ležaju kad mu se kosti tresu bez prestanka,
Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,
20 kad se kruh gadi njegovu životu i ponajbolje jelo duši njegovoj;
Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.
21 kada mu tijelo gine naočigled i vide mu se kosti ogoljele,
Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.
22 kad mu se duša približava jami a život njegov boravištu mrtvih.
A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.
23 Ako se uza nj nađe tad anđeo, posrednik jedan između tisuću, da čovjeka na dužnost opomene,
Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:
24 pa se sažali nad njim i pomoli: 'Izbavi ga da u jamu ne ide; za život njegov nađoh otkupninu!
Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.
25 Neka mu tijelo procvate mladošću, nek' se vrati u dane mladenačke!'
I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.
26 Vapije k Bogu i Bog ga usliša: radosno On ga pogleda u lice; vrati čovjeku pravednost njegovu.
Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.
27 Tada čovjek pred ljudima zapjeva: 'Griješio sam i pravo izvrtao, ali mi Bog zlom nije uzvratio.
Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.
28 On mi je dušu spasio od jame i život mi se veseli svjetlosti.'
Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.
29 Gle, sve to Bog je spreman učiniti do dva i do tri puta za čovjeka:
Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,
30 da dušu njegovu spasi od jame i da mu život svjetlošću obasja.
Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.
31 Pazi dÓe, Jobe, dobro me poslušaj; šuti, jer nisam sve još izrekao.
Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.
32 Ako riječi još imaš, odvrati mi, zbori - rado bih opravdao tebe.
Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.
33 Ako li nemaš, poslušaj me samo: pazi, rad bih te poučit' mudrosti.”
Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.
