Job 24
1 Zašto Svesilni ne promatra vremena, a dane njegove ne vide mu vjernici?
Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2 Bezbožnici pomiču granice, otimaju stado i pasu ga.
Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3 Sirotama odvode magarca, udovi u zalog vola dižu.
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4 Siromahe tjeraju sa puta; skrivaju se ubogari zemlje.
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5 K'o magarci divlji u pustinji zarana idu da plijen ugrabe: pustinja im hrani mališane.
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6 Po tuđem polju oni pabirče, paljetkuju vinograd opakog.
Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7 Goli noće, nemaju haljine, ni pokrivača protiv studeni.
Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8 Oni kisnu na planinskom pljusku; bez skloništa uz hrid se zbijaju.
A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9 Otkidaju od sise sirotu, ubogom u zalog dijete grabe.
Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10 Goli hode, nemaju haljina; izgladnjeli, tuđe snoplje nose.
Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11 Oni mlina za ulje nemaju; ožednjeli, gaze u kacama.
Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12 Samrtnici hropću iz gradova, ranjenici u pomoć zazivlju. Al' na sve to Bog se oglušuje.
Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13 Ima onih koji mrze svjetlost: ne priznaju njezinih putova niti se staza drže njezinih.
Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14 Za mraka se diže ubojica, kolje ubogog i siromaha. U gluhoj se noći lopov skiće [16a] i u tmini provaljuje kuće.
Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15 Sumrak žudi oko preljubnika: 'Nitko me vidjet neće', kaže on i zastire velom svoje lice.
Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16 [16b]Za vidjela oni se skrivaju, oni neće da za svjetlost znaju.
Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17 Zora im je kao sjena smrtna: kad zarudi, silan strah ih hvata.
Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18 Prije nego svane, on već hitro bježi kloneći se puta preko vinograda. Njegova su dobra prokleta u zemlji.
Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. (Sheol h7585)
20 Zaboravilo ga krilo što ga rodi, ime se njegovo više ne spominje: poput stabla zgromljena je opačina.
Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21 Ženu nerotkinju on je zlostavljao, udovici nije učinio dobra.
Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22 Al' Onaj što snažno hvata nasilnike, ustaje, a njima sva se nada gasi.
Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23 Dade mu sigurnost, i on se pouzda; okom je njegove nadzirao staze.
Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24 Dignu se za kratko, a onda nestanu, ruše se i kao svi drugi istrunu, posječeni kao glave klasovima.”
Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25 Nije li tako? Tko će me u laž utjerat'? Tko moje riječi poništiti može?”
Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
