Job 19

1 Job progovori i reče:

Tedy odpověděv Job, řekl:

2 “TÓa dokle ćete mučit' dušu moju, dokle ćete me riječima satirat'?

Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

3 Već deseti put pogrdiste mene i stid vas nije što me zlostavljate.

Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

4 Pa ako sam zastranio doista, na meni moja zabluda ostaje.

Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

5 Mislite li da ste me nadjačali i krivnju moju da ste dokazali?

Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

6 Znajte: Bog je to mene pritisnuo i svojom me je on stegnuo mrežom.

Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

7 Vičem: 'Nasilje!' - nema odgovora; vapijem - ali za me pravde nema.

Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

8 Sa svih strana put mi je zagradio, sve staze moje u tminu zavio.

Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

9 Slavu je moju sa mene skinuo, sa moje glave strgnuo je krunu.

Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

10 Podsijeca me odasvud te nestajem; k'o drvo, nadu mi je iščupao.

Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

11 Raspalio se gnjev njegov na mene i svojim me drži neprijateljem.

Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

12 U bojnom redu pristižu mu čete, putove proti meni nasipaju, odasvud moj opkoljavaju šator.

Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

13 Od mene su se udaljila braća, otuđili se moji poznanici.

Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

14 Nestade bližnjih mojih i znanaca, gosti doma mog zaboraviše me.

Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

15 Sluškinjama sam svojim kao stranac, neznanac sam u njihovim očima.

Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

16 Slugu zovnem, a on ne odgovara i za milost ga moram zaklinjati.

Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

17 Mojoj je ženi dah moj omrznuo, gadim se djeci vlastite utrobe.

Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

18 I deranima na prezir tek služim, ako se dignem, rugaju se meni.

Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

19 Pouzdanicima sam svojim mrzak, protiv mene su oni koje ljubljah.

V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

20 Kosti mi se za kožu prilijepiše, osta mi jedva koža oko zuba.

K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

21 Smilujte mi se, prijatelji moji, jer Božja me je ruka udarila.

Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

22 Zašto da me k'o Bog sam progonite, zar se niste moga nasitili mesa?

Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

23 O, kad bi se riječi moje zapisale i kad bi se u mjed tvrdu urezale;

Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

24 kad bi se željeznim dlijetom i olovom u spomen vječan u stijenu uklesale!

Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

25 Ja znadem dobro: moj Izbavitelj živi i posljednji će on nad zemljom ustati.

Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

26 A kad se probudim, k sebi će me dići: iz svoje ću puti tad vidjeti Boga.

A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

27 Njega ja ću kao svojega gledati, i očima mojim neće biti stranac: za njime srce mi čezne u grudima.

Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

28 Kad kažete: 'Kako ćemo ga goniti? Koji ćemo razlog protiv njega naći?',

Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

29 mača tad se bojte: grijehu mač je kazna. Saznat ćete tada da imade suda!”

Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.