Job 15
1 Elifaz Temanac progovori tad i reče:
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 “Zar šupljom naukom odgovara mudrac i vjetrom istočnim trbuh napuhuje?
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 Zar on sebe brani riječima ispraznim, besjedama koje ničem ne koriste?
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 Još više ti činiš: ništiš strah od Boga, pred njegovim licem pribranost ukidaš.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 Tvoje riječi krivicu tvoju odaju, poslužio si se jezikom lukavih,
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 vlastita te usta osuđuju, ne ja, protiv tebe same ti usne svjedoče.
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 Zar si prvi čovjek koji se rodio? Zar si na svijet prije bregova došao?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 Zar si tajne Božje ti prisluškivao i mudrost čitavu za se prisvojio?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 Što ti znadeš, a da i mi ne znamo, što ti razumiješ, a da to ne shvaćamo?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 Ima među nama i sijedih i starih kojima je više ljeta no tvom ocu.
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 Zar su ti utjehe Božje premalene i blage riječi upućene tebi?
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 Što te srce tvoje tako slijepo goni i što tako divlje prevrćeš očima
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 kad proti Bogu jarost svoju okrećeš, a iz usta takve riječi ti izlaze!
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 Što je čovjek da bi čist mogao biti? Zar je itko rođen od žene pravedan?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 Gle, ni u svece se On ne pouzdava, oku njegovu ni nebesa čista nisu,
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 a kamoli to biće gadno i buntovno, čovjek što k'o vodu pije opačinu!
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 Mene sad poslušaj, poučit' te hoću, što god sam vidjeh, ispričat' ti želim,
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 i ono što naučavahu mudraci ne tajeć' što su primili od pređa
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 kojima je zemlja ova bila dana kamo tuđin nije nikada stupio.
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 Zlikovac se muči cijelog svoga vijeka, nasilniku već su ljeta odbrojena.
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 Krik strave svagda mu u ušima ječi, dok miruje, na njeg baca se razbojnik.
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 Ne nada se da će izbjeći tminama i znade dobro da je maču namijenjen,
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 strvinaru da je kao plijen obećan. On znade da mu se dan propasti bliži.
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 Nemir i tjeskoba na njeg navaljuju, k'o kralj spreman na boj na nj se obaraju.
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 On je protiv Boga podizao ruku, usuđivao se prkosit' Svesilnom
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 Ohola je čela na njega srljao, iza štita debela dobro zaklonjen.
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 Lice mu bijaše obloženo salom a bokovi pretilinom otežali.
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 Razrušene je zaposjeo gradove i kućišta nastanio napuštena. Srušit će se ono što za sebe sazda;
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 cvasti mu neće, već rasuti se blago, sjena mu se neće po zemlji širiti.
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 On se tami više izmaknuti neće, opržit će oganj njegove mladice, u dahu plamenih usta nestat će ga.
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 U taštinu svoju neka se ne uzda, jer će mu ispraznost biti svom nagradom.
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 Prije vremena će svenut' mu mladice, grane mu se nikad neće zazelenjet'.
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 Kao loza, grozd će stresat' svoj nezreo, poput masline pobacit će cvatove.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 Da, bezbožničko je jalovo koljeno, i vatra proždire šator podmitljivca.
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 Koji zlom zanesu, rađaju nesreću i prijevaru nose u utrobi svojoj.”
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
