< Galačanima 4 >

1 Hoću reći: sve dok je baštinik maloljetan, ništa se ne razlikuje od roba premda je gospodar svega:
I s dědictvím je to ovšem tak, že dokud dědic nedosáhne zletilosti, neliší se jeho postavení od postavení sluhy, ač mu náleží celý otcův majetek.
2 pod skrbnicima je i upraviteljima sve do dana koji je odredio otac.
Musí poslouchat svého poručníka, dokud neuplyne zákonná doba.
3 Tako i mi: dok bijasmo maloljetni, robovasmo počelima svijeta.
V takovém postavení jsme se nacházeli před Kristovým příchodem. Byli jsme vázáni běžnými zákony a zvyklostmi.
4 A kada dođe punina vremena, odasla Bog Sina svoga: od žene bi rođen, Zakonu podložan
Ale když nadešel čas určený Bohem, poslal Bůh svého Syna. Narodil se z ženy a byl podřízen zákonu. Proč?
5 da podložnike Zakona otkupi te primimo posinstvo.
Musel se postavit na místo nás, kteří jsme propadli před zákonem, aby nás, odsouzence k smrti, vrátil do svobodné Boží rodiny.
6 A budući da ste sinovi, odasla Bog u srca vaša Duha Sina svoga koji kliče: “Abba! Oče!”
A protože jsme adoptováni za Boží děti, dal nám Bůh i stejné smýšlení a cítění, jaké měl Kristus, takže smíme stejně jako on nazývat Boha svým Otcem.
7 Tako više nisi rob nego sin; ako pak sin, onda i baštinik po Bogu.
Nejsme už otroky, jsme Božími dětmi a vše, co patří Bohu, je i naše, protože tak to on sám rozhodl.
8 Onda dok još niste poznavali Boga, služili ste bogovima koji po naravi to nisu.
Dokud jste Boha neznali, sloužili jste bohům, které jste si sami vymysleli.
9 Ali sada kad ste spoznali Boga - zapravo, kad je Bog spoznao vas - kako se sad opet vraćate k nemoćnim i bijednim počelima i opet im, ponovno, hoćete robovati?
Ale teď, když jste Boha nalezli, nebo spíše když on nalezl vás, chcete se zase vracet k tomu ubohému, bezcennému náboženství záslužných skutků?
10 Dane pomno opslužujete, i mjesece, i vremena, i godine!
Váš život by se měl znovu točit jen kolem seznamu zákazů a příkazů?
11 Sve se bojim za vas! Da se možda nisam uzalud trudio oko vas!
Bojím se o vás. Jako by všechno úsilí, které jsem vám věnoval, bylo nadarmo.
12 Postanite, braćo, molim vas, kao ja jer i ja postadoh kao vi. Ničim me niste povrijedili.
Bratři, vroucně vás prosím, vžijte se trochu do mého postavení, jako jsem se já snažil vcítit do vašeho! Kdysi jsme si přece rozuměli docela dobře.
13 Znate: prvi sam vam put za bolesti navješćivao evanđelje.
Nijak vám nevadila má tělesná slabost, když jsem k vám poprvé mluvil o Kristu.
14 Svoju kušnju, moje tijelo, niste ni prezreli ni odbacili, nego ste me primili kao anđela Božjega, kao Krista Isusa.
Nedali jste najevo pohrdání ani nelibost nad mou ubohou tělesnou schránkou; naopak, přijali jste mne jako skutečného posla od Boha, jako samého Ježíše Krista.
15 Gdje je sada ono vaše blaženstvo? Svjedočim vam doista: kad bi bilo moguće, oči biste svoje bili iskopali i dali mi ih.
Kam se podělo všechno vaše nadšení, které nás tak sbližovalo? Vždyť jste byli ochotní dát mi vlastní oči, kdyby mi to pomohlo.
16 Tako? Postadoh li vam neprijateljem propovijedajući vam istinu?
A teď jen proto, že vám říkám pravdu, má mezi námi vzniknout nepřátelství?
17 Oni revnuju za vas, ne časno, nego - odvojiti vas hoće da onda vi za njih revnujete.
Ti falešní učitelé, kteří se tak horlivě ucházejí o vaši přízeň, nemyslí to s vámi dobře; chtějí nás rozdělit a strhnout vás na svou stranu.
18 Dobro je da se za vas revnuje u dobru uvijek, a ne samo kad sam nazočan kod vas,
Horlivost je chvályhodná, ale musí usilovat o dobrou věc, a to nejen po tu chvíli, kdy jsem u vás.
19 dječice moja, koju ponovno u trudovima rađam dok se Krist ne oblikuje u vama.
Moje děti, znovu pro vás trpím jako matka při porodu. Vždyť jde o to, aby na vás bylo vidět, že se podobáte Kristu.
20 Htio bih sada biti kod vas, pa i jezik promijeniti, jer ne znam što bih s vama.
Tak bych si přál být teď mezi vámi a promluvil k vám osobně. Opravdu už nevím, co s vámi mám dělat.
21 Recite mi vi, koji želite biti pod Zakonom, zar ne čujete Zakona?
Poslyšte vy, kteří vyžadujete poslušnost židovským předpisům: Proč si pořádně nepřečtete Bibli?
22 Ta pisano je da je Abraham imao dva sina, jednoga od ropkinje i jednoga od slobodne.
Dočetli byste se tam, že Abraham měl dva syny, jednoho se svou manželkou, ale jednoho ještě předtím se svou otrokyní, což tehdy nebylo nic neobvyklého.
23 Ali onaj od ropkinje rođen je po tijelu, a onaj od slobodne snagom obećanja.
Ten prvý, syn otrokyně, se narodil jen proto, že si to muž a žena přáli. Narození druhého bylo navíc darem od Boha a naplněním jeho slibu. Můžeme to použít jako obraz: ty dvě ženy představují dva odlišné vztahy k Bohu.
24 To je slika. Doista, te žene dva su Saveza: jedan s brda Sinaja, koji rađa za ropstvo - to je Hagara.
25 Jer Hagara znači brdo Sinaj u Arabiji i odgovara sadašnjem Jeruzalemu jer robuje zajedno sa svojom djecom.
Otrokyně Hagar odkazuje ke smlouvě uzavřené mezi Bohem a lidmi na hoře Sínaji. To odpovídá židovskému přístupu k Bohu. Tam je člověk otrokem předpisů a zákonů.
26 Onaj pak Jeruzalem gore slobodan je; on je majka naša.
Abrahamova manželka Sára je obrazem Kristovy církve, a to je naše matka.
27 Pisano je doista: Kliči, nerotkinjo, koja ne rađaš, podvikuj od radosti, ti što ne znaš za trudove! Jer osamljena više djece ima negoli udana.
O ní prorokoval Izajáš: „Raduj se neplodná, která nemáš děti, jásej ty, kterás nepoznala, co je to být matkou! Mnoho potomků dá Bůh tobě, ponížené a opovržené, víc než otrokyni, která má tvého muže.“
28 Vi ste, braćo, kao Izak, djeca obećanja.
Ti zaslíbení potomci, to jste vy, bratři, vám platí slib, kterým Bůh požehnal Izákovi.
29 I kao što je onda onaj po tijelu rođeni progonio onoga po duhu rođenoga, tako je i sada.
Ale už tenkrát pronásledoval syn narozený z otrokyně toho druhého, který svůj život dostal od Boha. A tak je tomu i dnes.
30 Nego, što veli Pismo? Otjeraj sluškinju i sina njezina jer sin sluškinje ne smije biti baštinik sa sinom slobodne.
Co však čteme v Bibli? „Vyžeň otrokyni i jejího syna. Syn otrokyně nebude dědit se synem manželky.“
31 Zato, braćo, nismo djeca ropkinje nego slobodne.
Bratři, my nejsme syny otrokyně, my jsme svobodní.

< Galačanima 4 >