2 Samuelova 22
1 David upravi Jahvi riječi ove pjesme u dan kad ga je Jahve izbavio iz ruku svih njegovih neprijatelja i iz ruke Šaulove.
Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
2 Pjevao je: “Jahve, hridino moja, utvrdo moja, spase moj;
A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
3 Bože moj, pećino moja kojoj se utječem, štite moj, spasenje moje, tvrđavo moja! Ti me izbavljaš od nasilja.
Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
4 Zazvat ću Jahvu hvale predostojna i od dušmana bit ću izbavljen.
Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
5 Valovi smrti okružiše mene, prestraviše me bujice pogubne,
Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne. (Sheol h7585)
7 u nevolji zazvah Jahvu i Bogu svome zavapih. Iz svog Doma zov mi začu, i vapaj moj mu do ušiju doprije.
V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
8 I zemlja se potrese i uzdrhta, uzdrmaše se temelji nebesa, pokrenuše se, jer On gnjevom planu.
Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
9 Iz nosnica mu dim se diže, iz usta mu oganj liznu, ugljevlje živo od njega plamsa.
Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
10 On nagnu nebesa i siđe, pod nogama oblaci mu mračni.
Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
11 Na keruba stade i poletje; na krilima vjetra zaplovi.
I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
12 Ogrnu se mrakom kao koprenom, prekri se tamnim vodama i oblacima tmastim,
Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
13 od bljeska pred licem njegovim užga se ugljevlje plameno.
Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
14 Jahve s neba zagrmje, Svevišnjega glas se ori.
Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
15 Odape strijele i dušmane rasu, izbaci munje i na zemlju ih obori.
Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
16 Morska dna se pokazaše, i temelji svijeta postaše goli od strašne prijetnje Jahvine, od olujna daha gnjeva njegova.
I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
17 On pruži s neba ruku i mene prihvati, iz silnih voda on me izbavi.
Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
18 Od protivnika moćnog mene oslobodi, od dušmana mojih jačih od mene.
Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
19 Navališe na me u dan zlosretni, ali me Jahve zaštiti,
Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
20 na polje prostrano izvede me, spasi me jer sam mu mio.
Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
21 Po pravednosti mojoj Jahve mi uzvrati, po čistoći ruku mojih on me nagradi,
Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
22 jer čuvah putove Jahvine, od Boga se svoga ne udaljih.
Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
23 Odredbe njegove sve su mi pred očima, zapovijedi njegove nisam odbacio,
Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
24 do srži odan njemu sam bio, čuvam se grijeha svakoga.
A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
25 Jahve mi po pravdi mojoj vrati, čistoću ruku mojih vidje.
Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
26 S prijateljem ti si prijatelj, poštenu poštenjem uzvraćaš.
Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
27 S čovjekom čistim ti si čist, a lukavca izigravaš,
K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
28 jer narodu poniženu spasenje donosiš a ponižavaš oči ohole.
Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
29 Jahve, ti moju svjetiljku užižeš, Bože, tminu moju obasjavaš:
Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
30 s tobom udaram na čete dušmanske, s Bogom svojim preskačem zidine.
Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
31 Savršeni su puti Gospodnji, i riječ je Jahvina ognjem kušana. on je štit svima, samo on, koji se k njemu utječu.
Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
32 Jer tko je Bog osim Jahve? Tko li je hridina osim Boga našega?
Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
33 Taj Bog me snagom opasuje, stere mi put besprijekoran.
Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
34 Noge mi dade brze ko u košute i postavi me na visine sigurne,
Činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
35 ruke mi za borbu uvježba i mišice da luk mjedeni napinju.
Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
36 Daješ mi štit svoj koji spasava, tvoja me brižljivost uzvisi.
Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
37 Pouzdanje daješ mom koraku, i noge mi više ne posrću.
Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
38 Pognah svoje dušmane i dostigoh, i ne vratih se dok ih ne uništih.
Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
39 Obaram ih, ne mogu se dići, padaju, pod nogama mi leže.
Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
40 Ti me opasa snagom za borbu, a protivnike moje meni podloži.
Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
41 Ti dušmane moje u bijeg natjera, i rasprših one koji su me mrzili.
Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
42 Vapiju u pomoć, nikog da pomogne, vapiju Jahvi - ne odaziva se.
Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
43 Smrvih ih kao prah na vjetru, zgazih ih ko blato na putu.
I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
44 Ti me §izbavÄi od bune u mom narodu, postavi me glavarom pogana, puk koji ne poznavah služi mi.
Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
45 Svaki moj šapat pokorno on sluša. Sinovi tuđinci meni laskaju,
Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
46 sinovi tuđinski gube srčanost izlaze dršćuć iz svojih utvrda.
Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
47 Živio Jahve! Blagoslovljena hridina moja! Neka se uzvisi Bog, spasenje moje!
Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
48 Bog koji mi daje osvetu i narode meni pokorava.
Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
49 Od dušmana me mojih izbavljaš i nad protivnike me moje izdižeš, ti mene od čovjeka silnika spasavaš.
Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
50 Zato te slavim, Jahve, među pucima i psalam pjevam tvome Imenu:
Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
51 umnožio si pobjede kralju svojemu, pomazaniku svome milost si iskazao, Davidu i potomstvu njegovu navijeke.”
Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
