2 Korinčanima 6

1 Kao suradnici opominjemo vas da ne primite uzalud milosti Božje.

Jakožto Boží spolupracovník vás snažně prosím: nepromarněte tu milost, které se vám od Boha dostalo!

2 Jer on veli: U vrijeme milosti usliših te i u dan spasa pomogoh ti. Evo sad je vrijeme milosno, evo sad je vrijeme spasa.

Bůh říká: „V čas milosti jsem vyslyšel tvou modlitbu, v den záchrany jsem ti pomohl.“Ten čas je tu právě teď – nezmeškejte ho! Den záchrany je dnes – nezaspěte ho!

3 Ni u čemu ne dajemo nikakve sablazni da se ne kudi ova služba,

Nikomu nechci svým jednáním zavdat příčinu k urážce, aby nevznikly nějaké pochybnosti o mém poslání.

4 nego se u svemu iskazujemo kao poslužitelji Božji: velikom postojanošću u nevoljama, u potrebama, u tjeskobama,

Z celého mého způsobu života má každý poznat, že stojím ve službách Božích. Proto si nestěžuji na starosti, nouzi nebo potíže, bezesné noci, dřinu a hlad, útoky nepřátel, bití a vězení. Jako Boží spolupracovník to všechno snáším bez reptání.

5 pod udarcima, u tamnicama, u bunama, u naporima, u bdjenjima, u postovima,

6 u čistoći, u spoznanju, u velikodušnosti, u dobroti, u Duhu Svetomu, u ljubavi nehinjenoj,

Mou legitimací je bezúhonný život, trpělivost a přívětivost za všech okolností a pravdivé poznání. Všechny tyto schopnosti mi dává Duch Boží, k tomu upřímnou lásku a Boží sílu k hlásání pravdy.

7 u riječi istinitoj, u snazi Božjoj; oružjem pravde zdesna i slijeva;

Mou zbraní pro útok i pro obranu je mi dobré svědomí před Bohem i před lidmi.

8 slavom i sramotom; zlim i dobrim glasom; kao zavodnici, a istiniti;

Stojím při Bohu věrně, ať mě za to oslavují nebo mi nadávají, ať mi věří nebo mě prohlašují za podvodníka.

9 kao nepoznati, a poznati; kao umirući, a evo živimo; kao kažnjeni, a ne ubijeni;

Pro jedny mé jméno nic neznamená, jiní nahlédli až na dno mého srdce. Denně se nade mnou vznáší smrt, ale nikdy jsem nežil plněji. Bili mě, div jsem ducha nevypustil, ale přece mě nezabili.

10 kao žalosni, a uvijek radosni; kao siromašni, a mnoge obogaćujemo; kao oni koji ništa nemaju, a sve posjeduju.

Stále mi házejí klacky pod nohy, o radost mě tím však nepřipraví. Jsem chudý, a přece rozdávám poklady nesmírné ceny. Nemám nic – a přece mi patří celý svět! Moji drazí přátelé, musel jsem vám to napsat tak, jak to cítím.

11 Usta su naša otvorena vama, Korinćani, srce naše rašireno.

Nic neskrývám, ani nepřikrašluji. Nikdo vás přece nemá raději než já!

12 Nije vam tijesno u nama, ali je tijesno u vašim grudima.

Jestli mezi námi ještě stojí nějaká překážka, není to nedostatek mé lásky k vám, ale vaše výhrady ke mně.

13 Za uzdarje - kao djeci govorim - raširite se i vi.

Říkám vám to jako svým vlastním dětem: opětujte moji lásku stejnou měrou!

14 Ne ujarmljujte se s nevjernicima. Ta što ima pravednost s bezakonjem? Ili kakvo zajedništvo svjetlo s tamom?

Nespolčujte se s nevěrci, to pro vás není dobrá společnost. Co může mít společného světlo s tmou, spravedlnost s bezprávím?

15 Kakvu slogu Krist s Belijarom? Ili kakav dio vjernik s nevjernikom?

Je snad možné nějaké dorozumění mezi Kristem a ďáblem?

16 Kakav sporazum hram Božji s idolima? Jer mi smo hram Boga živoga, kao što reče Bog: Prebivat ću u njima i hoditi među njima; i bit ću Bog njihov, a oni narod moj.

Dovedete si představit pohanské bůžky v křesťanském chrámu? A co jiného jsme, ne-li chrám živého Boha? Bůh řekl: „Budu žít uprostřed nich a mezi nimi bydlet, já budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“

17 Zato iziđite iz njihove sredine i odvojite se, govori Gospodin, i ništa nečisto ne dotičite i ja ću vas primiti.

Proto také řekl: „Oddělte se a odejděte od nich, pryč od všeho nečistého. Jen tak vás přijmu za své,

18 I bit ću vam otac i vi ćete mi biti sinovi i kćeri, veli Gospodin Svemogući.

abych byl vaším Otcem a vy mými syny a dcerami – praví všemocný Bůh.“