< 詩篇 49 >

1 可拉後裔的詩,交與伶長。 萬民哪,你們都當聽這話! 世上一切的居民,
Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2 無論上流下流,富足貧窮, 都當留心聽!
Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3 我口要說智慧的言語; 我心要想通達的道理。
Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
4 我要側耳聽比喻, 用琴解謎語。
Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
5 在患難的日子,奸惡隨我腳跟,四面環繞我, 我何必懼怕?
I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
6 那些倚仗財貨自誇錢財多的人,
Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7 一個也無法贖自己的弟兄, 也不能替他將贖價給上帝,
Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
8 叫他長遠活着,不見朽壞; 因為贖他生命的價值極貴, 只可永遠罷休。
(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
9
Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10 他必見智慧人死, 又見愚頑人和畜類人一同滅亡, 將他們的財貨留給別人。
Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11 他們心裏思想: 他們的家室必永存, 住宅必留到萬代; 他們以自己的名稱自己的地。
Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
12 但人居尊貴中不能長久, 如同死亡的畜類一樣。
Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
13 他們行的這道本為自己的愚昧; 但他們以後的人還佩服他們的話語。 (細拉)
Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
14 他們如同羊群派定下陰間; 死亡必作他們的牧者。 到了早晨,正直人必管轄他們; 他們的美容必被陰間所滅,以致無處可存。 (Sheol h7585)
Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
15 只是上帝必救贖我的靈魂脫離陰間的權柄, 因他必收納我。 (細拉) (Sheol h7585)
Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol h7585)
16 見人發財、家室增榮的時候, 你不要懼怕;
Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17 因為,他死的時候甚麼也不能帶去; 他的榮耀不能隨他下去。
Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18 他活着的時候,雖然自誇為有福 (你若利己,人必誇獎你);
Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
19 他仍必歸到他歷代的祖宗那裏, 永不見光。
A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
20 人在尊貴中而不醒悟, 就如死亡的畜類一樣。
Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.

< 詩篇 49 >