箴言 17
1 設筵滿屋，大家相爭， 不如有塊乾餅，大家相安。
Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2 僕人辦事聰明，必管轄貽羞之子， 又在眾子中同分產業。
Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3 鼎為煉銀，爐為煉金； 惟有耶和華熬煉人心。
Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4 行惡的，留心聽奸詐之言； 說謊的，側耳聽邪惡之語。
Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5 戲笑窮人的，是辱沒造他的主； 幸災樂禍的，必不免受罰。
Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6 子孫為老人的冠冕； 父親是兒女的榮耀。
Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7 愚頑人說美言本不相宜， 何況君王說謊話呢？
Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8 賄賂在餽送的人眼中看為寶玉， 隨處運動都得順利。
Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9 遮掩人過的，尋求人愛； 屢次挑錯的，離間密友。
Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10 一句責備話深入聰明人的心， 強如責打愚昧人一百下。
Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11 惡人只尋背叛， 所以必有嚴厲的使者奉差攻擊他。
Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12 寧可遇見丟崽子的母熊， 不可遇見正行愚妄的愚昧人。
Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13 以惡報善的， 禍患必不離他的家。
Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14 紛爭的起頭如水放開， 所以，在爭鬧之先必當止息爭競。
Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15 定惡人為義的，定義人為惡的， 這都為耶和華所憎惡。
Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16 愚昧人既無聰明， 為何手拿價銀買智慧呢？
K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17 朋友乃時常親愛， 弟兄為患難而生。
Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18 在鄰舍面前擊掌作保 乃是無知的人。
Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19 喜愛爭競的，是喜愛過犯； 高立家門的，乃自取敗壞。
Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20 心存邪僻的，尋不着好處； 舌弄是非的，陷在禍患中。
Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21 生愚昧子的，必自愁苦； 愚頑人的父毫無喜樂。
Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22 喜樂的心乃是良藥； 憂傷的靈使骨枯乾。
Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23 惡人暗中受賄賂， 為要顛倒判斷。
Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24 明哲人眼前有智慧； 愚昧人眼望地極。
Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25 愚昧子使父親愁煩， 使母親憂苦。
K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26 刑罰義人為不善； 責打君子為不義。
Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27 寡少言語的，有知識； 性情溫良的，有聰明。
Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28 愚昧人若靜默不言也可算為智慧； 閉口不說也可算為聰明。
Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
